turnaj Polsko - Bochnia

0. turnaj Polsko - Bochnia
23.02.2024, 00:00:00

Výsledné skóre:

Informace o zápasu:
Soutěž:
Datum: 23.02.2024, 00:00:00
Místo:
Rozhodčí:

Nominace:

 

Ubytování:

hotel, spíme společně všechny 3 skupiny

2 noci

 

 

termín: 23. - 25.2.2024

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Strava:

zajištěna od pátečního oběda, do nedělního oběda (aby se najedly před cestou normálně a ne jen ty věci od benzínky)

jídlo a pití na cestu v pátek a peníze na nákup jídla a pití na cestu zpět v neděli

Doprava:

Jede se busem, cesta by měla trvat cca 6 - 8hod - vemte si polštářek pod hlavu, třeba deku, nějakou zábavu do busu, pantofle

Příjezd na místo by měl být do 13,00hod, ODJEZD ZE ZLIČÍNA je ve 4hod ráno, sraz 3,45hod

Příjezd bude opět na Zličín, odhadem někdy po půlnoci 01,00hod, opět na Zličín

 

 

 

S sebou:

platný pas, nebo občanský průkaz

doporučujeme pojištění na cestu do zahraničí, včetně úrazu

kartičku pojišťovny

kapesné ve výši 100 zlotých

Mobil tentokráte povolen - cesta bude dlouhá. Na místě ale budeme nechávat přes den zamčený na hotelu, nehodlám řešit ztráty apod. a navíc ho během zápasů nepotřebují - my budeme pravidelně doplňovat zprávy na instagram a řada rodičů jede s námi

osobní léky - nedávejte nic navíc, lékárnu budeme mít sebou 

 

Na hraní - oba dresy, HB barevné i bílé ponožky, zelené tričko nad dres, boty, HB lahev na pití

Na volné chvíle - HB šedá mikča, HB batohy. Místo teplákovek budeme nosit zelené mikiny a k tomu si vemte černé legíny, v zimě lépe tepláky. Takto budeme chodit většinu času, k tomu HB trička - holky se domluví, která stejná si vezmou (pokud by něko neměl, půjčí si, nebo možná něco ještě budeme mít doma - ale ne, že to budu řešit 3 dny před odjezdem!!!!). Není potřeba si brát džíny, to si vemte raději dvoje tepláky (i do busu).

Oblečení na ven - počasí je dost promněnlivé, tak sledovat předpověď a raději mít sebou, než mrznout - tedy zimní i méně zimní boty, bunda, čepice - HB - všichni!!!(nějak označit / podepsat), rukavice, něco proti dešti.

 

Věci si zabalte do malých kufrů, či větších tašek a k tomu HB batoh do busu. Tam potřeby na cestu, jídlo a pití. Na místě pak budeme chodit s HB batohy na zádech, abychom byly jednotné. Kdo nemá, půjčí si ho někde. 

Osobní - hygienické potřeby, ručník, pyžamo, pantofle do hotelu, osobní věci

Kynedril, kdo potřebuje do busu (i na cestu zpět) a hlásit u busu, že chce sedět vepředu!!! (ideálně i "blicí pytlík")

 

 

Rozlosování:

složení týmů:

U14 (2010+11): Černá, Dubiuk, Jindřichová, Malečková, Šedivcová, Škapová, Smrčková, Shelest, Vejplachová, Velflová, Štěpaníková, Chalupová

U13 (2011+12): Davidová, Holubová, Kalinová, Kloudová, Koval, Lukáčová B., Jindřišková, Martynova, Mehed, Piňska, Šestáková, Štiková, Vančurová

U12 (2013+14): Ceprová, Čermáková, Crouchley, Davidová, Dubiuk, Gololobová, Horálková, Houšková, Lukáčová A., Malečková M., Maříková, Pašková, Schulzová, Shelest O., Špejzlová, Vrabcová 

- u U13 a U14 můžeme případně ještě sestavy měnit (tedy hráčky 2011)

rozlosování a průběžné výsledky najdete na:

https://bochniacup.pl/terminarz-i-wyniki/

https://www.facebook.com/bochniacup

 

Všechny skupiny hrají ve stejných časech, tak si tentokráte nebudeme chodit fandit, ale budeme společně trávit volný čas poznáváním města Bochnia :-). Jako průvodce jsem skvěle připravena :-)))). V sobotu je na programu slavnostní zahájení a soutěže, takže i program turnaje bude pestrý. 

V pátek po příjezdu se ubytujeme na hotelu, najíme a skupiny vyrazí na první zápasy. V sobotu odehrajeme ráno a dopo a odpo nás čeká procházka po městě a večer sportovní program. V neděli odehrajeme ranní zápas, pak se zabalíme, najíme, půjdeme na vyhlášení. Zde si nás vyzvedne bus a vyrazíme na prohlídku Krakova. Odsud předpokládám odjezd kolem 17hod, ale bude záležet na počasí. 

Holky budou mít mobil, takže vás průběžně budou informovat....prosím ale aby "mít mobil" nebylo v duchu, že každé dvě hodiny každá bude volat domů, večer brečet apod. Mobil mají jako program do busu, aby si případně udělaly nějaké fotky, ale na na fňukání s maminkami. Pokud zaznamenám nějaké scény, telefony seberu a je hotovo. Musíme trošku ustřihnout pupeční šňůru....

cena:

startovné za týmy hradí klub

ubytování + strava = 450 PLN (zlotých, cca 2.700,-Kč)

doprava = 1.700,-Kč (včetně rezervy 100,-Kč/osoba, která případně bude využita jako příspěvek ke stratovnému)

 

450 PLN odevzdá každá při odjezdu u autobusu (budeme platit na místě hotově)

1.700,-Kč zaslat na účet HB s textem:" jméno hráčky, Polsko"

 

k výměně doporučujeme směnárnu: https://www.nekazanka-exchange.cz/ 

 

 

 

 

Body :

Body :

Cesta začala na Zličíně v pátek ve 4hodiny ráno. Už když přijíždíme na sraz ve 3,45hod vidíme bus a hromadu lidí. Některé hráčky už byly dokonce zabydlené v busu, za což hned dostali cvičně vynadáno, takže se začalo v mém klasickém „napnelizmu“. Nástup proběhl bez problému a rychle, ale bohužel chyběl Marťas a Lili, která, aby nemusela z Plzně, zůstala u Marťase spát...no asi nečekala, že nakonec přijede poslední. Úkolem pro holky bylo zalézt a 4hodiny spát. Neříkám, že to 100%tně vyšlo, ale 90% úspěšnosti podepíšu. Po prvním čůrání už nemáme šanci na spánek a tak přicházejí na řadu tentokráte povolené mobily.... Cesta probíhá bez problémů, jediné drobné zdržení za vydatného deště je kolem Brna v tradičních kolonách, neboť přijíždíme během začátku ranní špičky.

Po přejezdu hranic přichází moje první chvíle. Pocházím z pedagogické rodiny a tak svoje genetické předurčení musím naplnit. Vytahuji mikrofon a začínám přednášku o Polsku. S ohledem na věk hráček a u starších na stoupající stav pubertálního vnímání světa se omezuji na holá fakta a zajímavosti, které tradičně v hlavičkách dětí najdou své kořeny. Bohužel už mi to nejde tak, jako v letech minulých, prostě už to se mnou zdravotně není to, co to bývalo a plně to souvisí i s elánem, nasazením....prostě stará tlustá blbá krá**, jak mě něžně oslovoval můj druhý exmanžel.... Nicméně si myslím, že dostatek informací byl hráčkám sdělen.

Na místo dorážíme dle plánu. Na hotelu na nás čeká naše vrchní šéfová průvodkyně – máma Igy, Agniežka. Skvělý hotel máme pouze pro sebe a protože včas díky Adamovi, tedy otci Igy, který celý turnaj zorganizoval (a oběma velké díky) víme, jak jsou složeny pokoje, naše ubytování probíhá celkem v klidu. Následuje dobrý oběd a pan řidič nás rozváží na haly, kde jednotlivé kategorie hrají. Celkově řečeno, turnaj to byl skvělý, ale všude se dají najít drobné nedostatky. První takovým – a shodli jsme se s i Trnavou je, že pokud na turnaj přijelo více kategorií jednoho klubu, nemají hrát vždy ve stejný čas, protože pak není možno si chodit fandit. Trošku problémy jsme měli s výkony sudích, ale z osobní zkušenosti vím, že pokud „došlo“ v tomto ohledu i na domácí, byla řada připomínek i z jejich strany.... takže vlastně klasika, ať je jak je, jsou tam vždy rozhodčí.... :-). Poslední, co si myslím, že bylo na zvážení a navazuje na rozlosování, je vyhlášení výsledků. Ovšem je to rozhodnutí – buď i z tohoto udělat šou, kdy si to všichni užijí, skanduje se a má to grády – ale zase to dlouho trvá, nebo udělat po jednotlivých zápasech, v jednotlivých halách. Organizátor volil B), což bych plně chápala, akorát to pro nás na závěr bylo trošku hektické :-).

Po příjezdu se ubytováváme v hotelu, který má každý pokoj úplně jiný, někdo spí na rozkládacích křeslech, ale jsme na hotelu sami, je to vše čisté, hezké, útulné, pití k dispozici na každém pokoji.... jak říkal Adam, budou spát jak princezny – a měl pravdu. Po obědě, kdy hromada jídla zbyla – a ne, že by se špatně vařilo, ale jídla bylo nadměrně (a pochopitelně hlídáme stravu u „vybraných“ hráček) vyrážíme na svá první utkání. Na WA skupinu Polsko-trenéři první úspěch hlásí U14, stejně jako U11 a totální fiasko přiznává U13. No, nějak se po 7hodinách v busu musí začít. Následuje pro všechny zápas pauza a já se za přispění rodičů měním s Vajdy. Ta přebírá U11 a čeká je slabší soupeř. Já na hlavní hale jedu vyřídit papíry a převzít U13, protože stále nebylo rozhodnuto, u kterého za svých týmů budu. Už při přerovnávání peněz a papírů v busu mi došlo, že jsem ...no jak to říci...a chyby jsem fakt nikdy v organizaci nedělala...prostě nevybrala jsem hotovost za pobyt trenérů a řidiče. Takž rovnou jedu do dluhu. Na hale tedy platím startovné, pobyt za hráčky a dlužím za trenéry. Pak mě čeká kaučování. Holky jsou v rozkladu. Třetina týmu dlouhodobě zraněna, druhá aktuálně zraněna.... nic, jdeme bojovat. Ve ¾ jdeme do vedení, ale nezvládáme závěr a o8b prohráváme. Největším problémem pro mě bylo střídání – u U11 a U13 se v každé čtvrtině v půlce zastavil čas a vyměnila se pětka. V tom jsem se totálně ztrácela, zda je první půlka třetí čtvrtiny, či druhá půlka druhé čtvrtiny... Navíc v případě U11 bylo 16 hráček. Povoleno je 15, ale pořadatel nám udělil výjimku. Bylo mi líto jednu – a kterou?, nechat doma. Jsem ráda, že jely všechny, že si to užily i když bez mučení přiznávám, že ne všechny mohou říci, že se pořádně zahrály. Dostat za 5min hrubého času na plac 8 lidí je prakticky nemožné, zejména pak ve vyrovnaném zápase. Ale svatosvatě přísahám, že v každém zápase naskočily vždy všechny alespoň na chvilku. U U14 se mohlo střídat libovolně, což pro nás bezpochyby byla výhoda.

Večer už bus nemůže vyjet a tak přichází na řadu rodiče a jejich svozy. V tomto jsou úplně dokonalí a já ještě jednou díky. Vyzvu vždy motorovou jednotku do akce, určím čas a místo a do 2minut dostanu zprávu od styčného důstojníka, kdo přijede. Tentokráte se nejvíce najezdili Malečkovi a Shelestíci, kteří měli na turnaji obě holky a museli si sladit i fandění :-). Večer lezeme všechny na pokoj a přicházejí testy. Tedy utišit 40 lidí je fakt dřina. Co mě ale mile překvapilo, že si holky dost věcí pamatovaly. Pravdou je, že nejvíce jim v mysli uvízla sv.Kinga, jíž lehce pozměnily písmenka a bylo jasno.

Ráno se brzo vstává a vítá nás hezký den a sluníčko. Po bohaté snídani nás pan řidič rozváží po halách a všechny kategorie čekají domácí týmy. Na všech frontách vítězíme a Vajdy definitivně přebírá U13. Pan řidič dává druhé kolečko a sváží nás na oběd. Po obědě opět naskakujeme do busu a kolečko se jede znovu.  Ovšem po zápase je změna – každý tým dostává do ruky mapu a vyhlašuji bojovku – sraz týmů v centru města. No, musíme si přiznat, a čtenáři věřte, že to byla osudová náhoda.... sraz byl přímo před školou, kde hrály U11.... My tedy čekáme ve škole a v tom píše Káča, že jsou na náměstí a my nikde. Tak je vracíme  a jdeme ven. Před kostelem  visí 3 zvony, na které se dá zvonit. Okamžitě se chopíme provazů a zvony rozezníme, aby U14 věděly, kam mají jít. Některé pohledy našich dospívajících hráček nesdílejí nadšení zvonících U11, ale je taky třeba pro štěstí zvony rozhoupat. A to už vidíme zelené čepice a zvoníme pro U13, aby správně našly cestu. Shovívavě na nás shlíží socha Jana Pavla II. a my už víme, kdo to je. Následuje návštěva kostela a trošku nevhodné chování našich dětí vzhledem k věřícím. Holky si usedají do předních řad před oltářem a já svoje místo nacházím mezi prvními řadami, aby mě všechny slyšely a vedu jakousi moudrou řeč o víře, církvi, morálce a vnitřních hodnotách. Holky tiše poslouchají a přestože je drtivá většina ateistů, na každého v kostele padne cosi silnějšího. Když odcházíme, Holoubek mi říká: “A víš, že jsi před oltářem řekla TY VOLE“......říkám, že nevím, ale že mě Pán Bůh určitě potrestá (Takže v pondělí jedu v poledne na setkání trenérů SpS a SCM a prásk, asi na 50km od Prahy směr Pardubice mi kámen udělal díru do předního skla. Jedeme a prasklina se neustále zvětšuje a když dojíždíme do cíle, je její délka asi 15cm... Parkuji vedle auta značka Hyundai, jež má na boku nápis „hrdý partner Českého basketbalu“ a mě napadlo jen – vedle zoufalý zaměstnanec ČBF.... ). Vraťme se zpět do Bochnie. Projdeme kostel, náměstí, kde si potvrdíme, že Polsko je země čtverců a pokračujeme směr solný důl, který je nejstarší v Polsku a mě osobně moc mrzí, že to časově nevyšlo a nebylo možné vyjet na prohlídku. Následuje cesta do hotelu na večeři a poté busem jedeme na slavnostní zahájení. Čeká nás šou, která k takovým akcím patří a pro holky další zážitky, které jim přináší zkušenosti do života. Během ranního zápasu došlo ke zranění Týny a místní zdravotník ji ihned směřoval do nemocnice. Díky mamce Shelest, která se obratem chopila role doprovodu a vše kolem Týny zajistila, včetně nedělního odvozu domů. Týna s námi prožila ještě večerní zahájení i ranní zápas a všichni ji držíme palce, aby bylo zranění z kategorie méně vážné.

V sobotu večer je nejprve vlastní zahájení a nastupuje se po jednotlivých týmech. My jdeme první a holky vybíhají pod kulisou hry světel a kouře na palubovku za českou vlajkou. V našich řadách se objevují vlajky HB i české vlajky. Stejně nastupují týmy ze Slovenska, Slovinska a Polska. Následují hymny jednotlivých států a jsem moc ráda, že naše hráčky se chovají slušně. Následuje doprovodný program a na řadu přicházejí dovednostní soutěže. Za každý tým ve všech kategoriích nastupují vybrané 3 hráčky. Je to skvělá akce, doplněná světelnými efekty a fanděním z hlediště, takže si to všichni užívají. U14 vypadávají v základním kole, v semifinále vypadávají U13 a do finále postupují U11. Přiznejme si hned na úvod, že Hory „ulila“ start, za což byla (a vracím se holky k tomu kostelu) „potrestána“  tím, že nedala ten jediný koš U11. Ale vše se stihlo a holky soutěž vyhrály. Na to reagovaly ostatní hráčky a vyběhly, po vzoru místních hráček po vítězství v kategorii U13, k našim třem soutěžícím (Meda, Hory a Ágnes) a společně si všichni úspěch užily. Po předání cen nasedáme do busu a hurá na hotel. Čeká nás už jen krátká organizační porada na závěrečný den a hurá do postele. V trenérském pokoji se řeší pořadí. V U11 je celkem jasno – i když prohrajeme poslední zápas, jsme první. U13 a U14 je to o mini tabulkách, o několika variantách a je to strašně moc otevřených možností. Základem ale je v neděli vyhrát.

Ráno začínají U13 a my opět musíme využít služeb rodičů, aby se pan řidič vešel do svých hodin. Ale poprvé se nám rozcházejí hrací časy a první do boje vyrážejí U13. Děláme, že musíme vyhrát, ale už víme, že stejně budeme na 2.místě. Nechtěli jsme to říci holkám, ale někde to bohužel od rodičů prosáklo. U14 a U11 hrají ve stejný čas. V U11 chtěl soupeř vyhrát víc než my a mě navíc zradily hlasivky. Takže normálně má ze mě strach celá republiky, teď i půlka Polska - soupeřovy rodiče na mě koukali jak na psychopata. Estráda ale bohužel nebyla a naše holky prohrály. A začala diskuze ohledně vyhlášení – kdy a jak. Na dotaz jak U14 přišla odpověď z řad rodičů: „ Hrály jak *** a prohrály“... tedy ještě před zápasem  byla šance na stříbro, během zápasu se ukázalo, že stačí prohrát o 10b a bude bronz, ale holkám se zápase nepovedl a byla brambora. Skupiny se sjíždí na oběd, následuje balení, nakládání, U14 jsou poslední, ale zase za sebou už mají vyhlášení, takže se spěchá na U11 a U13, ale není ještě dohráno...prostě klasika zmatku a zkouška flexibility. Vše zvládáme. Bus veze na vyhlášení již sbalené U11 a U13, pak se vrací pro U14, jede pro U11, které převzaly obrovský pohár a zlaté medaile a přesouváme se k U13, kde čekáme všichni na závěrečné vyhlášení. Potom si děláme společnou foto, WC a tradá směr Krakov. Mám naplánovanou prohlídkovou cestu, ale i přesto raději využívám nabídky doprovodu Agniežky. První komplikace přichází s parkováním, takže nás bus vyhazuje na zastávce MHD nedaleko Wawelu (zeptejte se holek, co to je J ) a my jdeme na azimut, protože místní dominantu u Visly opravdu nelze přehlédnout a to i s ohledem na to, že k řece na hrad vyrazilo kromě půl milionu turistů, i půl milionu domácích - na špacír za pěkného počasí. Spěcháme do katedrály, kde probíhaly korunovace polských králů s tím, že se zavírá v 16,00hod dle informací z internetu. V 15,38, kdy jsme na místě, nám před nosem zavírají vchodové dveře. Ok, následuje můj historický výklad a kompenzace – zmrzlina. Projdeme přes opevnění, odkud vidíme zasněžené Tatry ke krakovskému drakovi a sledujeme, jak chrdlí oheň. Následně míjíme rektorát druhé nejstarší univerzity v Evropě a kolem domu, kde bydlel Jan Pavel II., místní rodák, se posouváme na královskou cestu, směr náměstí. Ještě, že jsou nastaveny 10%tní ztráty :-)))), mezi davy lidí kolem jsem měla velkou obavu, kolik děti se ztratí... Docházíme před 17,00hod na náměstí a následuje další moje přednáška a časově nám to skvěle vychází. Můžeme si v celou poslechnout jeden ze symbolů Krakova – trubače, který ukončuje svoji znělku přesně v ten okamžik, kdy byl zastřelen strážce města, který takto v 15stolet ohlašoval nájezd Tatarů. Naším cílem je vidět dřevěný vyřezávaný oltář v Mariánském kostele, který se otevírá ráno jako okno a večer- dle průvodce na internetu v 18,00hod, se zavírá. A protože je prostor malý, rozdělujeme holky do skupin a postupně posíláme....je 17,30 – 45hod a první party vidí oltář otevřený a druhý už zavřený.... Zapadající slunce vytváří skvělou kulisu a my vypouštíme holky do ulic s pokynem – kupte si suvenýry v místní tržnici a najezte se. Soukenickou tržnici si myslím, že většina vyřadila, ale mekáče v okolí znají všechny... Pak už nás čeká pouze cesta k busu a vyrážíme směr Praha. První hodiny cesty je v busu hodně živo, ze zadního sektoru se ozývá smích a písničky, ke kterým se přidávají i přední řady. Po první zastávce musíme vše trošku začít tlumit a pak už většina spí. V 1,15hod dle plánu přijíždíme na Zličín a naše cesta za zážitky a zkušenostmi končí. Za mě skvělý víkend se sportovním úspěchem a těším se nějakou další podobnou akci.

Za U11. V prvním zápase proti Spartaku Jelenie Góra jsme byly od počátku lepším celkem a vyhrály 81:31. Ještě před zápasem mi bylo jasné, že nastaveným pravidlům rozhodčích naše hra nebude sedět a tak jsme se do 3/4 trápily s počtem faulů. Po tajmu a vysvětlením hráčkám, jak bránit se holky ukáznily a zápas dohrály bez problémů. Druhé utkání proti Wroclawi vedla Vajdy a vyhráli jsme 79:34. V sobotu ráno v jiné tělocvičně proti domácím jsme vůbec nezačaly dobře, zcela o víkendu „vypadly“ podkošové hráčky (Schulzová a Horálková) a i ostatní hráčky nebyly schopné vyřešit hodně odstoupenou obranu soupeře. Na dotaz, zda i zde platí obranné vteřiny, bylo řečeno, že ano, ale přestože toto splňovala každá obrana soupeře, nikdy se nic nepísklo. V U11 ani neplatilo pravidlo přes půl, někdy se vůbec nedával míč rozhodčí při vhazovaní z autu, nepískalo se 5vt na vhození, 8vt na překroční půlky  a toto jsou zrovna věci, kde jsme mohli naší nátlakovou obranou získávat míče. Domácí jsme nakonec porazili 53:33. Další těžké utkání nás čekalo proti Slávii Trnava, kde opět první půlka byla vyrovnaná a zlom přišel až po přestávce. Konečný výsledek 53:29 nás katapultoval na vítěze turnaje bez ohledu na nedělní utkání. Zde nás čekala Olimpia Wodzislaw, která hrála z mého pohledu nejlepší basket na turnaji. Dobrá agresivní obrana, kterou nám dělalo problémy překonat, nedokázaly jsme ale překonat zataženého pivota v bedně a i přes několik upozornění tam odevzdávaly přihrávky. Nevracely jsme se včas do obrany, ztrácely na zdvojování soupeře, které běžně polské týmy hrají. Chybělo trošku i nasazení a moje kaučování – odešel hlas. Po vyrovnané hře jsme šli po přestávce do až 10ti bodového vedení, ale v poslední části hry jsme vedení nedokázaly udržet a nakonec podlehly soupeři, který opravdu moc chtěl vyhrát 39:45. I tak jsme na turnaji získaly 1.místo. MVP turnaje byla zvolena Saša Shelest, cenu nejlepšího týmového obránce si odnesla Tonda Špejzlová, v all-star byla ještě Agáta Pašková. Ta předváděla skvělé výkony po celý turnaj, stejně tak jako Meda Malečková, která rozhodovala utkání proti domácím.

V kategorii U13 jsme nastoupily v oslabené sestavě, protože mnoho hráček z této kategorie doplňovalo tým U14. První den jsme se na hřišti trápily- v obraně jsme zbytečně faulovaly a v útoku se nám nedařilo tvořit hru. Další den holky nastoupily do zápasů odhodlaně a tomu i odpovídal výkon na hřišti. Holky hrály kolektivně, začaly bránit podle pravidel a začalo se jim dařit. Díky tomu jsme se dostaly i do bojů o medaile. Poslední den nás čekal papírově nejslabší soupeř, holky zápas nepodcenily a dotáhly ho do vítězného konce, který jim donesl krásnou stříbrnou medaili. 

Do all star týmu byla vybrána Rozálie Štiková a nejlepším obráncem týmu se stala Kristýna Holubová. 

 GTK Gdynia - HB  63:18

HB  - BA Spartak Myjava 31:39

MOSiR Bochnia- HB 26:38

BK AŠK Trnava - HB 34:45

Felix Zasavje -HB 33:80

 

U14. První zápas jsme odehrály za mě s nejsilnějším soupeřem. I přesto, že holky měly za sebou dlouhou cestu, šly do zápasu naplno a hrály výborně (Jelenia Góra). Ve druhém zápase jsme měly špatný vstup a poté jsme celý zápas dotahovaly. To se dařilo, ale bohužel styl pískání byl jiný než v ČR a smolně jsme prohrály o 3 body (Wroclaw, vítěz turnaje). V sobotu nás čekaly dva slabší soupeři a já se těšila, že zápasy budou na pohodu. Ovšem na stojící obranu na hraně bedny se velice těžce hraje a nám se nechtělo. Silou vůle jsme zápasy vyhrály (Trnava a Bochnia) a s bilancí 3 výhry a 1 prohry jsme měli před sebou nedělní zápas, kde se hrálo o medaile. Veliké neštěstí se stalo v ranním zápase, kdy se náš nejlepší obránce zranil a museli jsme navštívit místní nemocnici. Jako suvenýr si Dubiuk odváží polské berla a sádru. Podle vzájemných výsledků jsme nedělní zápas měly vyhrát minimálně o 20. Soupeř chtěl, ale my bohužel ne. V tomto zápase se zavřela sestava, hrálo se o stříbrné medaile. I prohra o 10 bodů by nám zařídila aspoň bronz. Opět obrana na hraně bedny, kterou jsme nedokázaly přejít, nebyly jsme v obraně vůbec aktivní, nechávaly jsme si dávat jednoduché koše po 1/1. Prohra o 20 a velice smutné zakončení turnaje. Individuální ocenění si z turnaje veze zaslouženě Malečková a Smrčková. 



Sdílet