týden 23. - 29.9.
INFO:
PÁTEK 4.10. / víkend před U14+U17+Ž
16,00hod Radlická 08+09
17,30hod Radlická U14
19,00hod Radlická U17 „B“
20,00hod Radlická Ž
17,30hod Aritma U17 „A“
ÚT 8.10. U11 přátelák na Kladně (info dodám)
Mnohokrát jsem už psala o HB-rodině, o HB-síle. Možná se může zdát, že jsem trapná a domýšlivá, ale dnes opět lidé, kteří v HB žijí dokázali, že tato slova nejsou prázdná.
Už několikrát jsem byla na naší „komunitu“ pyšná a dojala mě k slzám. Když mě před lety vyhodili ze Sparty, postavilo se za mě 66 lidí ze 68. Těch 66, co se mnou odešlo, pak vytvořili základ HB-rodiny. Husí kůže mě naskakovala, když 02 vybojovaly na Královce první klubový titul a hlediště bylo plné HB-fanoušků. Soudržnost HB-rodina předvedla i na svatbě Kateřiny, kdy účast byla snad 100%tní a já viděla celou svoji pravou i HB rodinu šťastnou a veselou. Ale to, co se odehrálo dnes, mě opravdu vehnalo slzy do očí. A jen těžko se mi hledají slova….
Míša Hübschová od července statečně bojuje se zákeřnou nemocí. HB-kapela pod vedením bubeníka Pavla Krause, svolala na nedělní odpoledne akci, která měla Míšu v jejím boji podpořit a dodat jí sílu do dalších dní a týdnů. Aby věděla, že za ní stojí „banda“ lidí, která jí fandí, podporuje a drží jí palce. Než jsme s Káču a Mártym na akci odjeli, přišel pozdrav z Ostravy od U19. Husina mi naskakuje, jen si na to vzpomenu. Ty holky, které mě celý týden rozčilovaly s účastí na víkendovém DL, dokázaly poslat toto. A myslím si, že většina ani Míšu nezná. Ale i ony jsou součástí HB-rodiny a takto zareagovaly. Smekám a vážím si toho.
Když jsme dojížděli na místo srazu, nebylo kde parkovat a všude různě couvala a „pletla“ se auta s dresíkem HB. Myslím, že většina z nás parkovala „na pražáka“ a měšťáci by měli vyděláno, kdyby tam zrovna byli. Uprostřed sídliště, na dětském hřišti, se shromažďoval dav lidí. Na jednom balkónu v 7.patře viselo tričko HB se jménem Hübschová a vedle HB-vlaječka. Ještě dřív, než dorazil HB-kapelník a duše celé akce, se na balkónu objevila Míša s mámou. Pak přišla krátká organizace, holky vytáhly prostěradla, kde byly napsány vzkazy pro Míšu. A pak to přišlo. Songy HB zdravilo Míšu a to s celou parádou síly HB-kapely. Míša stála nahoře, občas zamávala a myslím, že ji tekly slzy. Nám dole všem. Z oken vylézali obyvatelé sídliště, kterým nezvyklá akce narušila klidné nedělní odpoledne. Hlavní „projekce“ trvala 8 minut. Pak nastalo ticho a jen jsme tak smutně na Míšu koukali a Míša na nás. Nikoho ani nenapadlo jít domů. Rychle jsem počítala…..na pískovišti se tísnilo 60 lidí. Komplet 07, většina 08, 06 i 05, 04 i 09, rodiče. Stáli jsme tam v tichosti, se slzami v očích a moc si ani nepovídali. 3 hráčky posbíraly dárky, které jsme Míše přinesli a odvezly je nahoru. Čekáme dál. Po cca 15minutách přichází vyslankyně zpět a s nimi Míši máma. Objetí, slzy, soucit, ale zároveň obrovská síla podpory se hemží všude kolem nás. Zatímco unavená Míša už nahoře vlezla do postele a šla odpočívat, my se dole fotíme a stále nikdo neodchází. Koukám kolem a oči mě už pálí od slz. Jsou tu Pilařovi z Kladna, Havlínovi z Velvar, Kolářovi doslova letěli ze Šumavy, aby to stihli. Petr Vrzal přijel i bez Ellen, která nemohla, přijela i Marie Choutková (09) s mámou, je tu máma Elišky Zahradníkové….Jsou tu lidi, kteří možná Míšu ani neznají, ale mají srdce. Sice se občas na sebe při zápasech, kde s námi cloumají emoce, koukáme škaredě, ale teď jsme si všichni vědomi, že existuje vyšší hodnota, která všechno převáží. A tou je zdraví. Vypadalo to jak v americkém filmu, ale byla to realita. Stále nikdo nejde domů. Všichni vnímají, že toto je za hranou toho všeho „obyčejného“. Nakonec všichni odjíždíme ze žlutých čar Barrandovského sídliště a jsem přesvědčena, že ještě dlouho nám všem v našich duších bude toto odpoledne uloženo. Míša doma plakala. Ale prý štěstím a že má najednou sílu jít a bojovat dál. Tak právě proto jsme tam Míšo byli !!!! Abychom ti dodali sílu a ty jsi nemoc překonala. Chybíš nám v šatně, na tréninku i při zápase. Chybí nám neustále dobrá nálada a obětavost tvojí mamky. Jsem na naše HB hrdá. A děkuji všem, kteří dnešní odpoledne prožili trošku jinak, přestože bylo krásně a lákadel je víc, než dost.
Nicméně během týdne a víkendu proběhlo více akcí.
Naše ženy“A“ měly odehrát přípravné utkání s našimi ženami „B“. Nakonec se neuskutečnilo a to z důvodu malého počtu hráček „A“ týmu…a pralesničky měly radost, že se áčku roztřásla kolena. A já hrůzu z toho, že se ženy „A“ nesešly už na druhou akci sezóny…
Soutěže, kromě mini, už běží. Ovšem právě v mini očekávám největší prů….švih. Stále se nám nějak nedaří se sejít na trénincích. Nemoce, zranění, občas něco osobního, ale obecně velký malér. Uvidíme následující víkend, to do soutěže vstoupí PP U12.
Během toho, co já v sobotu užívala volného víkendu a u rodičů sbírala ořechy, chodily zprávy o výsledcích jednotlivých týmů. První psal Petr Vrzal, který letos bude kaučovat KP U13, které hrajeme společně s Nuslemi. Nejsem na to úplně zvyklá, ale přišla skvělá sms, že si to všichni užili, že jsme 2x vyhráli, „sledoval jsem takovej hezky rozjetej váček, kterej frčel po naučených kolejích“. Z Ostravy psal druhý Petr (Šťovíček), že „první část ostravské mise splněna“. Holky v DL U19 porazily Basket Ostravu o 26b. No a v podvečer, u kávy a babičiného koláče, přišla zpráva od Mártyho z Chomutova, kde hrály naše U15. Kdybych měla možnost použít smajlíky, následují úsměvné, s rukami vítězně nahoru a řada šampaňského. Teď to napíšu asi trošku tvrdě….holky porazily v boji o poslední místo v tabulce základní části Chomutov. A hrály skvěle. Super.
V neděli to bylo výrazně slabší. V Ostravě holky v DL U19 prohrály o cca 20b se SBŠ a ve Varech dostaly U15 „nakládačku“ o cca 40b. To je ale sport.
