týden 26.2. - 4.3.
Když se vyhrává, je vše zalito sluncem a v euforii. Když se prohraje, je rázem všechno špatně. Po tomto víkendu máme všichni hlavu svěšenou a zamotanou. Ale sport je o porážkách a vítězstvích. Myslím, že naše prohry nejsou nic proti tomu, když někdo dře 4 roky na olympiádu, tam mu zrovna těch osudových pár minut nesedne a je hotovo.
U14, stejně jako zbytek našich hráček, prožily 3týdny tréninkového polotempa – jarňáky. Ani nepamatuji, kdy naposledy hrály. A v sobotu je čekal vedoucí tým tabulky. Před úvodním rozskokem se holky tvářily vyhecovaně, ale trvalo jim to pouze 2min. Pak přišlo něco, co přesně definoval jeden z diváků: „to je ostuda“. Ano, byla to ostuda. V řeči čísel: za celý první poločas jsme udělaly pouze 7 faulů. Po ¼ bylo score 7:27. Ve 2/4 jsme se vyloženě zlepšily a bylo to „jen“ 7:25. Dostaly jsme do přestávky 4 trojky (podotýkám v kategorii U14), prohrály jsme všechny situace 1 na 1. Sečteno podtrženo, toto byl výsledek naší obrany. O přestávce jsem musela zvednout hlas. Holky pak začaly v obraně makat. Jasně, soupeř vedl o 40b a jeho nasazení v druhé části hry kleslo, ale i tak jsme najednou byly soupeřem. A zpět do řeči čísel: druhý poločas jsme hrály 29:30, dostaly jsme 1 trojku, několikrát jsme získaly míč a šly do jednoduchého zakončení. Bohužel při aktivnější obraně jsme občas někde „zapomněly“ hráče a dostaly několik laciných košů. A hledáme důvody??? Tréninkové výpadky – jarňáky. A dál? Tým byl doplněn, aby se konečně po minižactvu odlepil od toho prvního nepostupového místa. Momentálně tam jsme opět. Že by to snad bylo tím, že to prostě odpovídá našim schopnostem? Já jsem přesvědčena, že by se dalo jít výš. Je ale nutné, aby holky hrábly a makaly na hraně svých možností. A jsem si jista, že to v nich je. Měli jsme možnost se o tom v sobotu přesvědčit. Jsme v půlce soutěže, nevypadá to dobře, ale ještě není konec.
Jestli jsem hodnotila výkon U14 jako propadák v obraně, s tím navazující trápení v útoku, pak obdobným obrazem hry se prý prezentovaly U17 jak v Trutnově, tak v Hradci. V Trutnově naši fanoušci a ani trenér nebyli spokojeni s výroky sudích a tak nakonec Márty závěr utkání strávil v šatnách, kam byl rozhodčími vyloučen. Víkendové porážky nás smetly z horní půlky tabulky k vodám, kde se zase začínáme bavit o udržení soutěže. Vyrovnanost letošního ročníku je neuvěřitelná. Před posledním kolem základní části ale můžeme s jistotou říci, že postupujeme do play-off , což jinými slovy znamená, že soutěž je udržena. Před měsícem to sice vypadalo, že budeme play –off hrát z výrazně lepšího postavení než nyní, ale tento víkend rozhodl jinak. Každopádně cíl soutěže – udržení, je splněn. Viděli jsme zajímavá utkání a to jak se šťastným koncem, tak s tím nepovedeným. Jak skvělé výkony našich holek, tak bohužel i ty nezdařené.
Jistotu udržení soutěže ale stále nemají ženy v II.lize. A svým nedělním výkonem proti Benešovu se směle zařadily do stejného pytle jako U14 a U17. Soupeř hrál jednoduchý basket s pěknými nápaditými kombinacemi. Není se čemu divit, když ho nikdo skoro nebránil. Na druhé straně přišel tradiční bol našich juniorek, potažmo žen – proměnit jednoduchou střelu.
Já to asi nechápu…když se mi nedaří, o to víc musím bojovat. Jsem-li sportovec, vždy jdu na hřiště plně nažhavena k bojovnému výkonu, vím, že pro každý míč musím spadnout, poprat se o ně…. Sport dělám pro radost, ale jakou mohu mít radost z toho, že dostávám na prd.. a jen tomu přihlížím????
Možná jste to už slyšeli : KDYŽ NEMŮŽEŠ, TAK PŘIDEJ"
