NF U11
Máme za sebou první letošní MČR, resp. NF U11 a musím s velikou lítostí konstatovat, že neúspěšné. A pokud se nepletu, jde o nejhorší umístění v dějinách HB. No, všechno musí být jednou poprvé, je třeba se z dané situace ponaučit, je to sport, může se to stát a život i tak musí jít dál. Jen jsme se tu nějak namlsali jinými výsledky a je asi čas se vrátit na zem.
Týden byl hektický, ale to se dalo čekat. Po návratu z Klatov přišlo tisíce běžných povinností, příprava na NF U11 a úplně jsem zapomněla, že se vlastně ještě dohrávají některé soutěže…. Holky v NRL U15 ve čtvrtek dohrávaly s Borotínem. Bylo to trošku bláznivé, soupeř dorazil pozdě a tak se hodně zrychlovalo. Holky to měly mít jako přípravu na kvaldu a opět se nezadařilo postavit kompletní sestavu (3 kotníky hráček základní sestavy). Prohrály jsme o 10b a soutěž jsme skončili na 5.místě tabulky. Ale o to tady opravdu nejde.
Hrálo se i DL U17. Zde Márty hodně na poslední chvíli vymyslel předehrávku, aby 04 měly volný víkend před přípravou na MČR U15. Trošku došlo ke zmatkům, kde se vlastně hraje, ale nakonec rychlým přesunem týmu z Kožlan do Plzně, se utkání odehrálo. Holky prohrály o 20b, ale ani se po dobrodružném začátku bez rozcvičení není čemu divit. Bohužel tyto doplňkové soutěže již v závěru sezóny hodně „trpí“, neboť se všichni již soustředí na hlavní soutěže a tyto je třeba jen dohrát. Holky i přes tuto porážku obsadily v play-out ve své skupině 1.místo a to je super výsledek.
Hrála se i Šmoulinka v Pardubicích. Hlášenku jsem dostala dost pozdě a i přes 16 nominovaných dětí, se nepodařilo postavit ani 6 hráček, které by jely. Nějak nám ta U10 ještě neklape….ještě se jezdí na chaty, k babičkám a k tomu tentokráte přišlo i ŠVP. Takže jsme nikam nejely a to letos již podruhé. Doufám, že děti dorazí alespoň na Naděje…..
No a já vyjela s U11 do Varů. Vrátila jsem se s hodně smíšenými pocity, kde smutek a zklamání srdce, se snažil přehlušit rozum s důvody omluvy, pochopení a zároveň šrotováním s hledáním vlastních chyb. Hráči hrají to, co je trenér naučí…..
Příprava proběhla super. Holky makaly, byla dobrá nálada, ale ani na jednom z přípravných tréninků jsme se nesešly kompletní. To jen dokreslilo obraz tréninků / docházky - celé sezóny. Nemůžu to nikomu vyčítat, nikdo za to nemůže, ale nemocí a zranění bylo tak strašně moc, že je vlastně obrovským úspěchem, že holky skončily v Praze na 2.místě, na NF postoupily a tam se dostaly do skupiny o 5.-8.místo.
Odjížděli jsme ze Zličína společně. A zde si dovolím jednu vsuvku: vážená HB-rodino, v hale na Zličíně se začalo s rekonstrukcí !!!!!!!
Rodiče připravili holkám dárek na cestu, ty byly ve svých nových tričkách a mohli jsme s fáborky na autech vyrazit. 20km před dojezdem jsme narazili na vážnou dopravní dohodu a tak jsme si zpestřili cestu loukami okolo Varů. Přespali jsme a ráno v 9,00hod jsme nastoupili proti Ostravě. Rodiče si zapůjčili od HB-kapely některé nástroje a začalo se fandit. Nutno podotknout, že zprvu to bylo trošku rozpačité, ale během víkendu se rodiče dali dohromady, udělali partu a v závěru turnaje již šlapali „jako jeden muž“. Z toho mám velkou radost. Protože bezvadnou partu tvoří i holky. A to vše je prvním krokem k úspěchu. A já jsem přesvědčena, že tento tým úspěšný bude.
První zápasy na republikách vždy bývají hodně nervozní a nebylo tomu jinak ani tentokrát. Holkám nelze odepřít snahu a bojovnost …. já bych si ji ale přeci jen představovala ještě o stupínek o větší. Ale množství chyb, které jsme udělaly, bylo opravdu vysoké. Hodně vysoké. V tomto duchu se pak vlastně odehrál i zbytek turnaje. A to bylo to, co mě mrzelo, štvalo a z čeho jsem smutná. S Ostravou jsme prohrály o 5b.
Rodiče nás odvezli na ubytování, došly jsme si na oběd a „sockou“ přesunuly na odpolední utkání. Proti nám nastoupila Sluneta Ústí. Před odjezdem jsme koukali na tabulku Severních Čech a podle toho se zdála Sluneta neporazitelná. Jenže s Ostravou o 20b prohrála a nám svitla naděje. Vyhrály jsme asi o 40b a strašně litovali, že utkání nebyla hrána v opačném pořadí. Jenže v následujících dnech se ukázalo, že je to vlastně jedno.
Následoval rychlý přesun na večeři a na halu, kde probíhalo slavnostní zahájení turnaje. V propozicích je sice napsáno „slavnostní“, ale v reálu se jednalo o akci víc než skromnou, organizačně ne moc nezvládnutou, pro holky bez zážitků a myslím, že co pamatuji, tak šlo o nejkratší zahájení. Ty holky jsou vesměs na NF poprvé. Jsou to děti a myslím, že pro jejich zážitky by bylo víc jak vhodné si užít slavnostní nástup týmů, kulturní program, oficiální zahájení zástupcem města. A ne najít na zemi cedulku kde mají stát, poslechnout si, jak hrají druhý den, pak zjistit, že tam 3 týmy nejsou, protože se začalo o 10min dříve a tak si to ještě jednou zopakovat. (A to nemluvím o tom, že třeba mohlo před každým zápasem proběhnout představení hráček a po zápase ocenění nejlepší hráček utkání.) Naše holky si ale o to více užily páteční večer.
My s Kateřinou odešly tmelit tým rodičů a holky prožily napínavý večer. Začalo to nějakými „erotickými“ posuňky z protějšího domu oknem (nevím, jak to holky mohly vidět, když jistě ležely v posteli) a přešlo to vlastně až k noži, který někdo držel v ruce…no davová hysterie a představivost 11-ti letých slečen se rozvinula v nejvyšším možném stupni. Kateřina jela situaci zachránit. Našla 8 plačících hysterických dětí s bujnou fantazií a jen toho úchyla a vraha ne…. Zatímco holky plakaly, my se s rodiči touto historkou dobře pobavili.
V sobotu ráno vyrážíme na utkání s Hradcem. Nejsem naivní a basket trénuji 25let, takže vím, co nás čeká. Jdeme procházkou, nálada v poho a jsme připraveny bojovat. Soupeř nám ale během prvních 3minut ukázal, jak se hraje rychlý basket. První koš dává soupeř, my hned v následném útoku. Olé !!!!, ale pak to přišlo. Náš neplodný útok = ztráta = rychlý protiútok soupeře. A my vůbec netušíme, co za fičák se to kolem nás děje. Po 3min prohráváme asi o 15b. To jsme ale pochopily, že takto to nepůjde a holky začaly bojovat. Přestože jsme nakonec prohrály asi o 30b, byl to z mého pohledu náš nejlepší výkon na turnaji.
Jedeme domů opět sockou (tedy MHD). Najednou dostávám šlehu a botou mi projede několik litrů vody. Nejsem sama. Jedna z hráček omylem kopla do kýblu plného vody, který byl pod mojí sedačkou. No kdo by ale čekal kýbl vody pod sedačkou??? Jdeme na oběd a víme, že od 17,00hod nás čeká duel s BŠ – tygři. To jsme asi chtěli ze všeho nejméně. Volba je: flákat se na pokoji, nebo jít na kolonádu. My vyrazily do města. Být ve Varech a nedat si oplatku…no pardon. Přestože aprílové počasí hrozilo jistou nevyrovnaností, vyrazily jsme ven. Cestou jsme potkali řadu rodičů a navíc i šlechticů. O víkendu měli ve Varech sraz šlechtické rodiny z celé Evropy a my opravdu potkaly pány ve fraku se slušivým cylindrem a dámy v kluboucích, o jejichž vzhledu smrtelník jen může pochybovat. Cestou na Vřídlo si to užíváme, fotíme se, Natálku s HB-písmeny si fotí i japonští turisté a když dosahujeme cíle cesty zjišťujeme, že Vřídlo je zavřené. A v tu chvíli zasahuje do programu počasí. Sprintem se přesouváme pod starou dřevěnou kolonádu, nadechujeme se k dalšímu přesunu a pokračujeme sprintem pod hlavní kamennou kolonádu. Tlačí nás čas a tak aktivujeme proti-deštní systém a s kapucemi na hlavě zrychlujeme tempo chůze k hale BK. Chvilka vyklidnění a jdeme na Tygry. Ani ty nezastihl turnaj v nejlepší formě a basket, který se následně odehrával na hřišti, byl opravdu víc než nehezký a Praze jsme rozhodně (oba týmy) neudělaly žádnou skvělou prezentaci. Ba právě naopak. Odcházíme s porážkou o 3b a jsme si plně vědomy, že dané 2b v poslední čtvrtině a celkově daných 21b za celý zápas, k výhře opravdu stačit nemůže.
Po zápase přichází smutek v našich řadách. Odmítám se zúčastnit další akce – dovednostní soutěže a diskotéky hráček. Jedna z matek mě nakonec zlomí a holky na akci zůstávají. Akce byla …no, já obecně tyto akce nechci komentovat, jsem asociální. Soutěž driblinku se stala soutěží ve dvojtaktech a tak mezi námi trenéry panovaly pocity rozpaků…. Večeři už holky nejí, neboť po zápase rodiče přivážejí mekáčovou sváču. Trošku mi bylo trapně, když si k výborné svíčkové dala každá 1 knedlík a pani kuchařky se s křečovitým úsměvem ptaly, zda nebyl náhodou mekáč. Večer trávíme s holkama. Předně chceme zamezit dalším problémům s úchylama a s holkama si povídáme. Jak to vidí ony, jak to vidíme my. Panuje celkem vzájemná shoda.
Ráno balíme. No balení nám dělá trochu problémy….na páteční utkání odcházíme a ptám se: „máte to a to a to a to?“. Mají. V hale nám chybí 2 trička nad dres a jedné hráčce dres. Rychle jede na ubytovnu a následuje telefon: “nemá náhodou dres v šatně“…. Má. V neděli jsme ale dokázaly sbalit dobře (kromě chybějících bot, které jedna hráčka nechala v sobotu v hale…ale tam už v neděli nebyly). Jedeme hrát o 7.místo a proti nám nastupuje tým domácích. V poslední době se každý tým fanoušků pyšní bubnem a hlasitým povzbuzováním. Je to super, ale pro nás trenéry „práce“ kauče končí. Využíváme každé vteřiny ticha k udělení pokynů. Vesměs jsou to informace, co hráčka udělala špatně…. Všichni trenéři učíme děti zásadám – nevnímej hlediště, neposlouchej během zápasu rady rodičů, sleduj sluchem a pohledem v době pauzy trenéra. Je to pro holky strašně náročné, ale čím dřív se to naučí, tím líp. Musí se naučit plné koncentraci na hru. Během celého utkání prohráváme. 1min před koncem se dostáváme na +1b. Na ruce má rozhodnutí Natálka a i Ivaně se smolně vykutálí míč z koše. Prohráváme o krutý 1b.
Jedeme na oběd a do haly, kde se hraje finále. Zde Sadská láme zápas pár vteřin před koncem a stává se Mistrem ČR. I když nejsem nadšena, hráčky si to přejí a tak na vyhlášení zůstáváme. Těžko se dá propadnou nadšení a ovacím, když jste na 8.místě…. Vyhlášení proběhlo celkem standardně. Pohár nemáme a tak se naštěstí nemusíme jeho velikostí trápit – na rozdíl od medailově umístěných týmů.
Nejlepší hráčkou našeho týmu byla vybrána Bára Navrátilová, která si to bezpochyby zasloužila stejně, jako Ivana Kopková. Obě holky během turnaje táhly svoje pětky a i přes velké množství chyb byly ty, které bojovaly do poslední kapky potu. Snahu nelze odepřít nikomu, ale upřímně…..ne všechny šly za hranici svých možností a schopností – a jinak to na NF nejde. Ne všechny padly na zem, když se bojovalo o míč, ne všechny se dokázaly koncentrovat, ne všechny předvedly to, co umí a ne všechny využily toho, co v nich je. A právě i z tohoto pohledu beru toto NF především jako zkušenost. Jsem přesvědčena, že tým má na víc a že když nám bude přát osud a budeme všichni více trénovat, že v příští sezóně dokážeme daleko víc.
Skončily jsme na 8.místě z 12ti účastníků. Z 5ti zápasů jsme vyhrály jen jeden a to proti týmu, který nakonec skončil na posledním místě. 3x jsme prohrály o 5, či méně bodů.
Na závěr musím poděkovat všem rodičům, že byli s námi, že nám pomáhali s dopravou a že skvěle fandili. Jsem ráda, že jste se dali dohromady, vytvořili novou HB-partu a že jste pro holky zorganizovali odjezd z Prahy a ocenění a dárky po turnaji. Pro holky to vše byla obrovská zkušenost a i přes nepovedené výsledky doufám, že si z Varů odvezly bezva zážitky a všechny zkušenosti využijí v dalších letech. Jak praví jeden z nejzkušenějších trenérů – cesty k vítězství vedou přes porážky. Věřím, že nás už čeká jen a pouze cesta nahoru. Moc vám držím palce, aby vám příští rok přálo zdraví a jsem přesvědčena, že příští rok bude veseleji.
Naše kadetky v sobotu odehrály poslední utkání v play-off v nejvyšší soutěži ČR. Z Brna si holky přivezly 2 veledůležitá vítězství a případné sobotní vítězství by jim zaručilo postup na MČR. A to se stalo. Holky tak dosáhly obrovského úspěchu a 10. – 12.5. se zúčastní Mistrovství ČR v kategorii kadetek. To proběhne v hale na Folimance. Pevně věříme, že co nejvíc HB-fanoušků najde do haly cestu a všichni podpoříme holky, aby dosáhly co nejlepšího umístění ve čtveřici nejúspěšnějších celků České republiky.
Holkám i Mártymu moc gratulujeme a držíme palce.
