poslední týdeník sezóny 2025/26 - Itálie;
Poslední tréninky proběhly 17.6. a 18.6. se vypravila početná skupina do Itálie na závěrečný turnaj sezóny. Poprvé někam vyrazily 09+10, které v době žactva a mini zastavil v cestování covid. Skupinu U17 vedl Márty, kterému se moc na turnaje nechce a natož, když jsem ohlásila, že se jede busem, poctivých 16 hodin. Skupinu U15 vedla Káča a tato parta byla hodně polepovaná. Prvním zásahem do sestavy byl totožný termín s ODM, kde řada našich hráček byla ve výběrech. Kádr jsme měli doplnit děvčaty ze Slovanky, ale i zde došlo ke změně. Spojením s kralupskými děvčaty jsme nakonec účast slovankovským holkám odřekly a naše holky jsme doplnily děvčaty z Kralup. Regulérní spletenec, některé se viděly poprvé při nástupu do busu a s vědomím, že navíc chybí opory, se vyjelo na seznamovací zájezd. Poslední skupinou byly U13, kde se mnou byla tradičně Makyna a tyto hráčky jsou podle mě nejzcestovalejší.
Autobus vyjel přesně v 18,00hod, začalo se svačit, spustili se všechny možné elektronické zařízení a vyjelo se. Cesta plynula bez problémů, postupně se překulila tma a každý si našel svoje místo ke spánku. Někdo na dvousedačce, malé holky vede sebe, někdo na zemi, někdo pod sedačkami. Příjezd byl přesně pode plánu v 10hod a čekalo nás vedro, vůně moře a klasický dovolenkový resort. Hned jsme se namazaly a vyrazily k moři. Teplé moře, písková pláž, pozvolný vchod do moře vylákal ke koupeli i mě. Postupně jsme se ubytovali za pomoci hlavní překladatelky paní Malečkové, které touto cestou ještě jednou velké díky. Po obědě opět pláže, moře, bazén. Během ubytování jsme zjistili, že cena za ubytko byla celkem slušná, ale že je třeba si přikoupit klimatizaci. Holky nelenily, složily se v apartmánech a vybavily si důležitým přepínačem. Večer hrály U13 a U15. Malé holky vyhrály, velké prohrály s pozdějším vítězem turnaje. Pro nás nezvyklým jevem bylo, že se hrálo na venkovních hřištích a sluníčko poctivě hnalo teplotu ke 30ti stupňům. Nicméně jsme vše zvládly a všichni byly v poho. Dorostenky svoje první utkání hrály až v sobotu ráno a tak si večer vyrazily na špacír po plážové promenádě. V sobotu nás čekalo kruté ráno, když budík nemilosrdně všechny vytáhl v 7,00hod. Následoval převoz do Giulianovy, kde byly další tři hrací místa. Při návratu jsme konstatovali, že všechny 3 kategorii vyhrály. Po obědě přišel odpočinek, někdo šel na pláž, někdo jen seděl u bazénu a někdo opravdu odpočíval. Odpolední zápasy přinesly opět všem kategoriím vítězství. Jednotlivé týmy podle programu doplňovaly program o procházky na zmrzlinu. Průběžně prosakoval tradiční problém – chceme k moři…a když jsme u moře, dvě třetiny chtějí do bazénu. Ten byl překvapivě v čase oběda uzavřen a pak byla požadována plavací čepice. Holky tedy začaly nakupovat čepičky a Ital nelenil… Jak se udělala fronta, zvýšil prodejní cenu o 50centů. Do dovolenkového duchu jsme i během neděle zařadily zápasy. Dopo vyhrává U15 i U17 a U13 mají do 17,00hod volno. Paráda. Pořadatel postupně upravuje na nedělní večer program a konečná verze je 17,4hhod U15, 19,00hod U13 finále a 21,15ho U17 finále. Jenže to přináší drobné organizační problémy s převozem na hřiště v návaznosti na večeři, resp. její časový prostor. Všechny naše týmy pak čeká stejný soupeř. Hraje se na okraji přímořské promenády, pod ruským kolem, který dává celému prostředí skvělou kulisu. U15 pořadatelé odvážejí. Pak jedeme U13 a koukáme na závěr našich U15, které těsně vyhrávají a obsazují 2.místo. Následně je pořadatel odváží na večeři a na řadu přicházejí U13….a tady je třeba se trošku pozastavit. Výkon rozhodčích je…je prostě strašný. Já chápu, že na turnajích se zaučují nováčci (při každém zápase byly u stolku mentoři a vše konzultovali), ale bylo by fajn, aby tam třeba byl jeden zkušený rozhodčí, který by zápas držel pod kontrolou. Nebo, aby případně mentoři byli schopni opravit rozhodnutí sudích. Už Kateřina při předchozím zápase měla velké problémy s rozhodčími a přestože moje děti moc anglicky neumí, naštvanost Kateřinu dovedla až k plynulé angličtině. Naši fanoušci, kteří neváhali a vyjeli s námi až do italské boty, se stále více a více bouřili. Já začala taky ječet – ale v češtině, Maky anglicky a holky na hřišti po většině písknutí ihned obležely dámy s píšťalkou a vedly vášnivé diskuze. Situace se začala proměňovat v zoufalost, vůbec jsem nevěděla, jak reagovat…střídavě jsme chtěli bojovat s nepřízní, pak zase vzdát to a chovat se jako ****, což se nakonec stalo. Já dostala 2 technické a musela jsem přelést plot a kaučování převzala Maky. To už jsme z toho měly legraci a každý výrok sudí odměnily jásotem a potleskem….stala se z toho fraška, nedůstojný sportovní moment, ale především naše, resp. moje ostuda. Já to měla ustát, holky srovnat. Bohužel se nestalo a po ¾ pořadatel zápas ukončil s tím, že se chováme nesportovně a nemá smysl hrát. To akorát přijely U17 a U15, chvilku z toho bylo šou, ale nakonec opravdu trapas a ostuda. Pořadatel požádal Mártyho, aby se oni chovali lépe, jinak to taky ukončí. Márty byl na mě zcela právem naštvaný. Nám to nakonec nevyšlo s večeří a tak holkám něco přivezli pořadatelé a šlo se fandit U17. To už byla tma, osvětlené ruské kolo dělalo skvělou kulisu, plocha obležena fanoušky a hrálo finále. Upřímně, já to neviděla. Styděla jsem se vylézt mezi lidi a tak jsem někde vzadu zpytovala svědomí. Nakonec jsme se prostřednictvím paní Malečkové omluvila, protože mi fakt bylo stydno. Nicméně pak jsme se dozvídali různé info, že jsem asi nebyla jediná nespokojená, že byly problémy i jinde. To mě trošku uklidnilo. Finále se hrálo nekonečně dlouho. Poslední skvělá trojka Pozni přinesla obrovskou radost a zasloužené vítězství našich barev. U17 tak mohly oslavovat a myslím, že si to všechny moc užily. Do busu se dostáváme po půlnoci, U13 už usínají a jedeme spát. Jak říká klasik – karma – těsně před námi se stala bouračka a tak to vypadalo, že v buse zkejsneme, než přijede sanitka a policie. Nakonec pan řidič karambol objel, ale do postele jsme se dostali až skoro k 1 ranní. V pondělí snídaně, vyklízíme bungalovy a následuje poslední volno – u moře, u bazénu, někde ve stínu. Společně pak jdeme na pizzu, nakoupit a v 15,00hod vyrážíme domů. Tentokráte jsme uvízli v jedné koloně a tak jsme přijeli později, oproti plánu. Ale spokojené, opálené a s jedním 1.místem a dvěma 2.místy.
Děkujeme rodičům za podporu nejen na místě, ale i tu finanční, díky níž si holky tento zážitek mohly dopřát. Děkujeme pořadatelům, řidičům a ještě jednou Malečkovým, za veškerou pomoc.
