stříbro na MČR U13, 15 let HB; týden od 11.5.
Mám za sebou 3 extrémně náročné týdny a 3 víkendy na MČR. A upřímně, mám toho dost. Teď potřebuji 3 dny, kdy neuvidím žádné děti, neuslyším žádný driblink a nebudu muset vylézt z pyžama a z bytu. Čeká mě hromada administrativní práce, u které budu relaxovat.
Poslední „republikové“ víkendy patří kategorii U13. Naše cesta tentokrát vedla do Českých Budějovic, kde se taková akce konala poprvé a organizátor se tomu hodně pověnoval. Například zahájení probíhalo v místním obchodním centru, v přestávkách zápasu byly soutěže pro fanoušky atd. Na turnaj jsme odjeli s tím, že zdravotní problémy nám rozbouraly první pětku – chybí Andy a Hory, Meda po zranění stále zdaleka není 100%tní, Ema C. s kyčlí vydrží tak 2minuty, v kádru převládají hráčky roč.2014, které minulý týden odtáhly víceméně v 10ti, celé MČR U12. Věděli jsme, že už postup ze základní skupiny – KP Brno a Strakonice, bude strašně těžký. A to se v pátek potvrdilo. Nešlo nám to, holkám chyběla jiskra, ale těsná vítězství nás posunula do čtvrtfinále.
V U13 se výkony týmů již srovnávají, jste na Mistrovství ČR a ne na dortovém turnaji a tak narazit na vyloženě slabšího soupeře už těžko můžete. Tím, že jdeme z 1.místa ve skupině, míjíme Tygry a nastupujeme proti Hradci. Opět tak trošku utrápený výkon, kde rozhodla 3/4 a postupujeme do čtyřky. Máme radost, protože toto v aktuálním stavu považujeme za úspěch a asi za náš strop. V sobotu dopo hledáme na náměstí bludný kámen a večer přichází Žabiny Brno, tedy loňské finále. Soupeř, který nám sedí (žádné vysoké, silové a „těžké“ kusy). I když stále s výpadky, chybami, ale bojujeme….a štěstí se kloní na naši stranu, s obrovskou radostí vyhráváme a víme, že z Budějic vezeme medaili. Ve finále nás čekají Tygři. Letos tým doplnili, mají ho lépe složený, více hráček roč.2013, hrají již basket U14 - prostě letos mají navrch. Jen zázrak by musel na trůn posadit nás, ale pro nás má cenu zlata účast ve finále, na které nikdo ve čtvrtek ani ve snu nepomyslel. Já sice vypadám poslední 2 týdny jako plačka, která neustále brečí a všude vypráví, jak jsme zraněný a pak přiveze 2 medaile a Káča zlato. Ale ono je to opravdu tak a holkám obrovská pochvala – včetně 2012 a díky moc i štěstěně, která nás před MČR potrápila, ale nakonec se jí nás zželelo a stála při nás.
Ve finále jsme trošku chtěli Tygrům zatopit, ale ve 2/4 nám odskočili a na to jsme už reagovat nedokázali. Závěrečný klakson tak přinesl velkou radost oběma týmům. Za normální situace je důvodem k radosti vítězství a ten, kdo na turnaji prohraje poslední zápas, odchází s pláčem. Snad poprvé, co pamatuji, jsme se jako poražený tým radovali stejně, jako vítěz.
Před nezvykle dlouhým závěrečným ceremoniálem přišly trošku zmatky s individuálními oceněními….upřímně, toto je vždy na tenkém ledě….ocenění nejlepší hráčky týmu, all star, MVP…
Každopádně za nás si odnesla cenu nejlepší hráčky týmu Agáta Pašková, v all star byla Saša Shelest a nejlepším obráncem turnaje byla vyhlášena Polina Dubiuk.
A jako bonus jsme získali ještě jednu, zcela netradiční cenu – cenu nejlepšího diváka……. „zdravíme stolek, zdravíme soupeře, zdravíme rozhodčí…“ , „jestli fandíš HB, tak si zatleskej“ , „už se valí HB lavina“ . Ano, megafonový ďábel hlediště - Jarda Maleček. Nutno ale při této příležitosti připomenout jeho neméně slavného předchůdce, otce Emči Bláhové (07, dnes hráčka ŽBL Chomutov), který je „otcem“ megafonu a většiny songů. A je skvělé, jak se dále posouvá HB-rodinou. Podpora hlediště, parta rodičů a jejich nadšení je nedílnou součástí týmového úspěchu. A i když občas padne někde něco negativního, většinou jsou za tím emoce, které ale ke sportu neodmyslitelně patří. Já v emočním vypětí taky velmi často, bohužel ustřelím, ne vždy to ukočíruji, vím to a mrzí mě to. Ale věřím, že už se všichni známe a dokážeme pak v klidu vše zpracovat a užít si to, co jsme společně dosáhli.
Ještě jednou bych touto cestou ráda poděkovala všem rodičů a poblahopřála všem hráčkám U14 + U13 + U12.
Dnes – 11.5., má HB Basket narozeniny. Půlkulatiny, krásných pubertálních 15let. K narozeninám jsme si dali kompletní sadu medailí z MČR – U14 zlato, U13 stříbro a bronz přidaly U12. Úspěšnou cestu soutěží přidali U17, které se probojovali z baráže o udržení v soutěži až na MČR. Jediné, co teď s napětím očekáváme a držíme palce, je baráž v U19. Baráž je o hlavě a my všichni budeme za 14dní držet palce.
Tréninky na další 2 týdny najdete v samostatném článku. Nyní je prioritou příprava na baráž o EL U19, kvalifikace o CL U17 a turnaj Plyšákov pro U10, které zde startují svoji kariéru. Tudíž pro mě vše pokračuje - začínám v Ostrava v hotelu, končím v Olomouci na zemi.... (tedy stran bydlení :-))))) ).
