U14 MISTŘI ČR, U12 3.místo na MČR; týden od 4.5.
Tak kde začít….
Nejnáročnější víkend sezóny. Vrchol pro U12, U14, U17 a ženy I.ligy. Vrchol, na který se lezlo celou sezónu a cestou nám osud házel klacky pod nohy, především ve formě zdravotních komplikacích. Vrchol, který přináší emoce a nezapomenutelné zážitky, kvůli kterým to vše děláme. Vrchol, ze kterého se ale dá lehce spadnout. Jenže jenom teď a tady je něco, co se nedá opakovat.
Ženy I.ligy odehrály sezónu ve velmi úzké rotaci a je skoro neuvěřitelné, že se opět dostaly na Final 4. Při cestě do Havířova by se možný tým vešel do jednoho většího auta….ale i tak dokázal neuvěřitelné a přivezl bronz.
U17 si vybojovali postup na MČR ve třetím zápase play off. Tým, který loni odehrál baráž o udržení v nejvyšší soutěži se probojoval mezi 8 nejlepších týmů v ČR a to je samo o sobě obrovský úspěch. Bohužel v Hradci to nebylo úplně ono a vracíme se bez vítězství.
U14...neodpustím si na počátku jednu poznámku. Před 2 lety převzala Káča tým 2011. Následovala řada odchodů a ze stran rodičů výtky vůči Kateřině. Pro mě dost nepříjemná situace a Káča si vyslechla své. Jenže kde jsou dnes naše bývalé 2011 a kde je Kateřina??? Je Mistrem ČR….
Tým, který v sezóně hodně bojoval s pubertálními problémy, pak se zraněními a na MČR nakonec odjel v počtu 11 hráček s tím, že některé celý rok ŽL nehrály a Agátu jsme si vzali do U12. Když tedy sečteme zdravotní problémy a tréninkové výpadky, odjela Kateřina na svojí první Republiku s 8 hráčkami. Nikdo nečekal zázraky, věděli jsme, jak na tom jsme a klíčový byl první zápas. Holky poráží Hradec a postupují do čtyřky. V semifinále se rozjely Róziny a přes Žabiny postupujeme do finále. A finále???? Příprava trenéra Slovanky byla víc, než důkladná, neboť v sezóně jsme byly jediným týmem, který jej porazil (zatímco v mini, pod Ivanem, vždy vítězství patřilo soupeři).
Jedu z Plně. Venku 30°C, na krku bronzovou medaili a uháníme do Prahy, abychom stihli závěr zápasu. Průběžně sledujeme vývoj a soupeř +cca 10-12b. Dojedu domů a pouštím TV com. Začíná poslední část zápasu. Vím, že přináším smůlu a tak průběžně ještě dělám jiné činnosti a koutkem oka sleduji, jak holky skvěle dotáhly náskok soupeře, srovnaly score a jde to bod sem, bod tam. Jasný souhlas s tajmem 26vt před koncem za stavu +1 a máme zezadu s tím, že převezeme a udržíme. V Plzni jsme řešili úplně stejně s U12. Soupeř fauluje, Štika první nedává….jdu na balkon….Šestky na druhé straně, ale padá pouze 1…je 5vt před koncem, jsme +1b a bereme tajm….v tom se TV com zasekává….než se rozčílím nad situací, dostávám zprávu – gratulace tobě i Káče…. Husina, dojetí, slzy…. Kateřina svoje první MČR proměňuje s titul a obrovský klobouk dolů holkám, které to víceméně odtáhly v 6ti lidech….neuvěřitelné.
Bronz žen a zlato U14 doplňují U12 skvělou bronzovou plackou. I zde zásadní roli od Vánoc hrají nemoce a zranění a tak se obhajoba zlata moc nečekala. K tréninkovým výpadkům řady hráček největší problém přineslo zranění Medy. Na MČR odjela už jako funkční hráčka, ale bylo na ní jasně znát, že se podvědomě bojí jít do situací, které by běžně dávala. Těžkým rozhodnutím bylo i to, kterou MČR pojede Agáta. Určitě by si zasloužila jet s U14, na druhou stranu ji U12 potřebovaly více a zcela upřímně, více šancí na úspěch se dávalo právě jim. Obě ústřední rozehrávačky nakonec hrály, ale jak se záhy ukázalo, na obhajobu to nestačilo. Hned po prvních zápasech se ukázalo, že nalosování skupin bylo hodně nešťastné. Naše strana pavouka byla těžší, než druhá. Postupně se zde „vymlátily“ kvalitní týmy – Sadská, Žabiny, Hradec, my. My nejprve v pátek porážíme Litoměřice. Jsme ve střehu, protože s Chomutovem hráli vyrovnaná utkání. Pak přichází Hradec….když jsem je viděla hrát, viděla jsem Mistra…. (což se opravdu nakonec stalo). Po velké a vyhrocené bitvě, kde mám problémy s rozhodčími, nakonec těsně prohráváme. Těžké čtvrtfinále a Žabiny. Naštěstí soupeř, který nám vyhovuje. Vyhráváme a jdeme do čtyřky. Jenže si přiznejme, že nehrajeme dobře. Drobné chyby se asi dají pochopit a odpustit, bojujeme, ale trápí nás útok a především hra 1:1. Zde nám chybí rychlost, důraz a především zakončení a v řadě případů jsou na tom soupeři prostě jen fyzicky lépe. V semifinále je lepší Chomutov a nás tak čeká nedělní boj o bronz. Největším mým trápením je ale minutáž hráček…..Běžně se všechny střídají, některá dělá více chyb, některé méně, ale hrají. Zde se bohužel ale sestava zatahuje a minuty pro hráčky se výrazně redukují. Tak výrazně, že víceméně celý turnaj hrajeme v 10ti- 12ti hráčkách….. Mám z toho obrovské výčitky, ale bohužel výkon hráček, i ovlivněný zdravotními problémy a tréninkovými pauzami, není v situaci, kdy bych je mohla pustit do hry na Mistrovství ČR. A k mému překvapení je stejná situace i u soupeřů, kde se ve většině případů – pokud jde o výsledek, taky vůbec nestřídá nebo se hraje max.na 12 hráček. Sama s touto situací velmi bojuji, vysvětluji hráčkám, omlouvám se rodičům. V boji o 3.místo přichází soupeř nejznámější. Zápas bude o hlavě – 3x jsme je porazily, 2x těsně prohrály, když jsme nebyly kompletní. Hala bouří a 80% diváků fandí Tygrům. Nám se opět nedaří, naše 1:1 je nedůrazná. Hra je vyrovnaná do 4/4, kdy se pomalu začínám připravovat na to, že poslední zápas sezóny bude patřit soupeři. Jenže pak přichází zlom, vedeme, čas běží…šílené 2minuty…..a je to tam….
Sečteno a podtrženo – 4 účasti na MČR (tedy včetně žen) a 3 medaile. Za mě super.
Gratuluji všem trenérům a hráčkám a moc děkuji rodičům za podporu a fandění a ještě jednou se moc omlouvám těm, co na U12 nehrály. Vynahradím vám to jinak.
