rozlučka se sezónou
V sobotu proběhla rozlučka se sezónou. Po několika letech se odehrála v duchu turnaje Beznadějí tak, jak jej někteří z účastníků znali z předcovidových let.
Pro mě opět naprosto neuvěřitelné, co lidé, které kolem sebe mám, dokáží. Mámy a tátové od rodin, profesně z nejrůznějších sfér společnosti, baskeťáci nebaskeťáci nejrůznějšího věku, jdou do trenek a před zraky svých dětí jdou hrát. Je to opravdu na hraně uvěření a za mě OBROVSKÝ KLOBOUK DOLŮ. Vždy je to hodně na hraně, neboť v soubojích se potkají zkušení a mnohdy ještě aktivní hráči s matkami, které míč držely v rukou naposledy před 15ti lety a některé nikdy – a těm obdiv největší. Vždy se děsím, aby se něco nestalo a celá akce naplnila svůj význam – zasportujeme, zažijeme legraci, předvedeme se svým dětem, uděláme si žízeň a užijeme si to jako celá HB rodina. Bohužel favorizovaný tým trenérů, který nakonec nebyl moc početný, zaznamenal hned v druhém zápase citelnou ztrátu. V samostatném úniku 1 na 0 podklouzla Davidovi noha a pak už přišla na řadu rychlá.... Po přerušení, kdy sanitka vezla Kůďu do špitálu, jury rozhoduje, že se jede dál. A tak jsme i dále svědky úporných bojů na palubovce, kdy si chlapi fakt nic zadarmo nedají. Na lavici kaučů stojí hráčky a stěžují si, že je nikdo neposlouchá....jejda holky, to přeci není možné.... Účastníci průběžně chodí posedět do restaurace, holky ochutnávají skvělé výrobky maminek, včetně dvou super dortů, všude vládne pohoda.
Je dobojováno a společně s asistentkami vše připravujeme na závěr, který patří vyhlašování nejlepších hráček, hodnocení sezóny a to v rámci závěrečné řeči prezidentky klubu. Sedám si před zhruba stovku dětí a necelou stovku dospěláků a začínám číst. V tichu, které narušuje svým štěbetáním jen Meďour a Paštika se Sašenou ;-), se postupně prokousávám vším, co bych ráda k této sezóně řekla. Postupně předáváme ceny za výsledky v turnaji Beznadějí, kde nakonec vyhrál tým dorostu a Vojta Potůček tak opět nad hlavu pozvedl putovní zlatý míč. Dále předáváme ceny nejlepším hráčkám a zlaté medaile si odnáší i U10 a to zpětně za Plyšákov. Hala v tichu poslouchá moje slova a já mám pocit, jako bych tady seděla s 00, 01....měla jsem strach, jak covidové přerušení dokážeme navázat, ale dnes vím, že to klaplo. Když jsem skončila, měla jsem husí kůži a chtělo se mi brečet....a to je to, proč já basket dělám...180 účastníků dlouho tleskalo – ne mě, ale nám všem, protože je jasné, že HB rodina opět získává na své síle a vrací se zpět jako silný hráč, který ví, jaké hodnoty je drží ve hře – morálka, pokora, důvěra, tolerance.
Přesouváme se do restaurace na posezení a ze mě padl obrovský balvan. Ne, že by se vše úplně podařilo, ale spokojenost těch lidí mi opět nalila obrovskou sílu do žil.
A ano, opravdu mě děsí to, co se odehrává všude kolem – proč se stahují hráčky v kategoriích žactva??? Naprosto se ničí už tak slabá základna. A je opravdu nutné být nejlepší v žactvu a vozit děti přes půlku republiky? ČBF v tomto duchu napsalo, že hráčka je „majetkem“ rodičů a ti rozhodují. Ok, to chápu, s tím i pochopím, že se rodič rozhodne dát dítě pryč, když se mu něco nelíbí. Ale nepochopím, proč některé kluby rodiče hráček v žákovském věku oslovují a přetahují je navíc, když mají dost svých hráček.
Před několika lety ještě bylo povoleno zadat hostování do února i pro mini i žactvo. Svaz rozhodl, že to bude zrušeno, že se v půlce sezóny zcela mění týmy, že je tam řada přestupů a hostování a to i opravdu jednoznačně účelových (hostování přes půl republiky). Obávám se ale, že díky tomu dnes ty silnější větší kluby již právě na počátku žactva stahují hráčky odevšad. Myslím, že předchozí systém byl lepší. Hráčky hrály v mateřských klubech, pokud tým nepostoupil, mohla nejlepší hráčka hostovat do extraligového týmu – tedy hrát soutěž, kterou potřebovala a zároveň v první části soutěže mohla hrát s mateřským klubem. V dnešní době jej musí opustit před sezónou....
Nyní zpracovávám termínovou listinu. Termíny republikových soutěží jsou již na webu ČBF. Termíny středočeského kraje a Prahy budou v průběhu července. Vše během prázdniny spojíme s našimi webovkami. Víkendů s repre-pauzou je dost, s tím i nejrůznějších výběrů... Ano, U14 začíná soutěž v půlce září, ale pro většinu týmů končí v půlce dubna. Na váš dotaz co budou hráčky dělat v květnu a v červnu...nevím.
Přeji všem krásné prázdniny, užijte si to, odpočiňte si a v srpenci se uvidíme v plné síle na soustředění.
PS: a slibuji, že v příštím životě budu spisovatelem :-)))))))
