autor: Martin Brejla
Tento víkend odjel tým kadetek na MČR, kam postoupily ze 4. místa v základní části. Kromě dvou celků jsme během sezony minimálně jednou porazili každého z dalších účastníků a na turnaj jsme všichni jeli s ambicemi na medaile, ale možná i to nám nakonec zlomilo vaz. Druhou polovinu sezony jsme hráli výborně, tým byl výborně fyzicky připravený, byla v něm obrovská vůle, sebevědomí, jistota a to jsme si na turnaj bohužel nepřivezli. Bohužel nedokážu najít příčiny našeho neúspěchu – únava, špatná příprava, nervozita, přemotivovanost, přešli jsme náš vrchol, nevím. Začátek konce přišel během úvodního utkání o vše s USK. Od počátku nám utkání nevycházelo a trápili jsme se všude (systém na obou polovinách, individuální chyby obranné i útočné povahy, fauly, úspěšnost střelby, žádný protiútok…) a ani obrovská vůle a úsilí nám tentokrát nepomohly. Individuálně na sebe upozornila pouze jedna hráčka, Kašparová (17 bodů a 16 doskoků). USK, který jsme letos dvakrát porazili, vyhrál zaslouženě 61:72 a nám se zbortily naše plány jako domeček z karet. V sobotu se v utkání o 5. – 8.místo hledala motivace již hodně těžce. Do poloviny 2/4 jsme vedli a náš herní projev se trochu blížil sezonnímu, ale poté se zase něco zlomilo a začali jsme prohrávat. V polovině 4/4 jsme ještě dostali nový impuls a dostali jsme se do mírného vedení, ale nedokázali jsme jej udržet a my si vypili druhý pohárek hořkosti. Chomutov, který na MČR postoupil z 8. místa, nás zaslouženě porazil 60:53. Kromě toho, že jsme byli psychicky zlomení, tak se víceméně opakovaly stejné chyby. V neděli nás čekal ranní souboj o poslední místo s Žabinama. V utkání dostala více prostoru lavička, čehož využila především Kinclová s Kučerovou, a první poločas vypadal výsledkově celkem příznivě. V průběhu ¾ jsme zase upadli do nějaké letargie a nakonec nás daleko agresivnější Žabiny, kterým jsme v posledním vzájemném duelu dovolili 11 bodů za poločas, zaslouženě porazili 74:60 a my si vypili poslední velepohár hořkosti až do dna a šli si převzít diplom za 8.místo. Neúspěch, zklamání možná i beznaděj jsou slova vystihující tento turnaj. I tak doufám, že i přes neúspěch si to hráčky užily alespoň mimo hřiště a moc jim děkuji za odvedenou práci na tomto turnaji, protože jsme to měli všichni v hlavě a vůbec to nebylo jednoduché s tím hrát a hledat motivaci.
Jedny z nejhorších zápasů ve skvělé sezoně byly právě tyto 3 nejdůležitější. Náš individuální i týmový herní projev byl opravdu mizerný. Vypadali jsme, jak když jsme přijeli na zářijový přípravný turnaj. Navíc jsme neoslnili ani žádnými individuálními výkony jednotlivce, naopak si myslím, že pro dost hráček to byly nevydařené, protrápené zápasy.
Samozřejmě pod tím vším je podepsaný trenér, který si toho je vědom. Chtěl bych se tímto nejvíce omluvit svým hráčkám, že jsem je nedokázal připravit lépe na vrchol sezony, pro někoho třeba i kariéry. Chtěl bych se omluvit našim fanouškům a rodičům, kteří nás celý rok i teď neúnavně podporovali a poskytovali nám skvělý servis. A také se chci omluvit široké veřejnosti, domácím organizátorům, rozhodčím a všem ostatním za mé nedůstojné chování a nezvládnutou frustraci z neúspěchu, který ke sportu patří.
PS: chtěl bych poděkovat cbf nebo czbasketballu za krásná trička z mistrovství republiky. Myslím, že všechny hráčky – dívky určitě ocení, že si odvezly triko s zářijovým termínem mistrovství Evropy mužů. Na to budou určitě za pár let moc vzpomínat. Děkujeme.
