Kateřina Buřilová
Ráda bych v novém roce zavedla rubriku „ROZHOVOR S…“. Postupně budu oslovovat hráčky se stejnými otázkami a vám nabídnu jejich „zpověď“. Budou to hráčky, které v HB hrají, nebo v minulosti hrály. Hráčky, které něco dokázaly a kterým bije srdce zeleně. Hráčky, které všem dalším mohou být vzorem.
Jako první jsem poslala otázky naší „nejstarší“ HB hráčce.
Kateřina Buřilová (98) se mnou začala hrát basket kdysi na Spartě. Patřila mezi ty, kteří se mnou v roce 2010 odešly do nově vznikajícího HB. Přestože odchod byl hodně dramatický a s velkou nejistotou, zda hráčky vůbec budou moci nejbližší rok hrát. Díky velkorysé spolupráci s Kladnem se žádný rok pauzy nekonal. Její otec vždy patřil k velkým podporovatelům HB a Buřka vždy mezi nejspolehlivější a nejoddanější hráčky. Už od svých prvních krůčků patřila k oporám týmu roč.98 i 97. Co svět světem stojí, vždy byla ve své kategorii kapitánkou a na hřišti střední rozehrávačkou. Přestože její driblink patřil k těm nejvyšším v republice :-), málokdy ji ho někdo sebral. Střelkyní rozhodně nikdy nebyla :-), ale srdcařem s věčným úsměvem, skvělou obránkyní a dirigentkou hry zcela určitě ano. Svojí vyrovnaností, svým klidem a výkonem vždy dodávala pohodu do týmu, i když jak sama píše, ne vždy je to v dívčím týmu jednoduché.
Kačenko...na slovíčko :-)
1) V kolika letech jsi s basketem začala?
Na kroužek basketu jsem začala chodit v roce 2006, kdy mi bylo čerstvě 7 let. Jelikož jsme v tomto roce s rodinou bydleli v zahraničí, začala jsem mé první basketbalové krůčky tam. Zhruba okolo 9 let jsem poznala Hanku (Dobřichovice, Sparta, HB basket) a od té doby se jí držím.
2) Co, nebo kdo tě k basketu přivedl?
K basketu mě přivedli moji rodiče. Neměla jsem teda moc na vybranou, v našem okolí se nacházel pouze kroužek basketu a baletu. Ale nebudu si nalhávat, baletění pro mě nebylo to pravé ořechové.
3) Jakého největšího týmového úspěchu jsi dosáhla a jakého osobního?
Za mého basketbalového mládí jsem si párkrát zahrála na MČR. V dresu HB basketu jsme se s holkama bohužel na Mistrovství nedostaly, ale v dorostenecké lize jsme se většinou držely uprostřed tabulky. Za můj úspěch považuji to, že stále trénuju a hraju a že z toho mám radost.
4) Co ti basket dal a vzal a co ti přináší nyní?
Basket mě naučil disciplíny, fair-play chování a i komunikaci. Také jsem si našla spousty super kamarádů. Dnes dělám basket pro zábavu, ale také proto, abych udržela nějakou tu fyzickou kondici a cítila se dobře.
5) Vzpomeneš si na nějaké veselé zážitky?
Těch je. :D První, na co si vzpomenu, jsou rozhodně soustředění o letních prázdninách, ze kterých jsem odjížděla sice zničená, ale plná skvělých zážitků. Rozhodně se také nedá zapomenout na jedinečný turnaj ve Vídni, kde jsme s holkama zažily plno legrace.
6) Co trenéři? Co ti dali, na koho vzpomínáš, co se ti líbilo a co tě štvalo?
S trenéry jsem snad nikdy neměla problém. Na trénincích jsme musely poslouchat, mimo tréninky se k nám chovali jako kamarádi, čehož si velice vážím.
7) A co spoluhráčky? S kým se ti dobře hrálo, co jste zažily, jak to bylo v šatně, co jste prováděly?
Vždycky je v týmu období, kdy to skřípe. S holkama jsme jich také pár měly, ale snažily jsme si je co nejdřív mezi sebou vyřešit. Jinak jsem moc ráda, že holky vedle sebe mám, můžu se vždy o koho opřít. V šatně jsem zažila plno srandy, ale i nervů, jak před zápasem, tak v poločase.
8) Co si myslíš, že patří k tvým basketbalovým přednostem a naopak co se ti moc nedaří?
Přednosti ať posoudí můj trenér. Co se mi občas nedaři? Dát koš :DDD
9) Lituješ někdy, že ses dala na aktivní sportovní dráhu?
Nelituju. Během mého basketbalového života jsem nabrala plno zkušeností, poznala skvělou partu kamarádek a prožila chvíle, na které budu ráda vzpomínat.
10) Co bys vzkázala všem začínajícím hráčkám.
Ať se týmového sportu určitě drží. Jak už jsem říkala, zažijete spoustu legrace, přitom se něco naučíte a najdete si přátele třeba i na celý život. Jsem velmi ráda, že jsem se dostala právě k basketu a měla tu čest hrát pod Hančiným klubem.
Děkuji za odpovědi :-).
I dnes Kateřina hraje v HB ženách. Je to jediná 98, která zůstala a dost možná jediná 98 z těch, které jsem vychovala, která basket vůbec hraje.
Kačenko, moc ti děkuji za všechny ty roky, co jsme spolu prožily a přeji ti vše nejlepší jak v osobním životě, tak v tom basketbalovém.
