vypracováno trenéry týmů
Níže najdete hodnocení jednotlivých soutěží v nedohrané sezóně 2019/20 vypracované trenéry, kteří dané soutěže vedli. Je zde vše počínaje ženami, přes dorosty, žactvo i mini, včetně Šmoulinky.
HODNOCENÍ EXL U17:
Letos jsme si všichni od našich kadetek slibovali velké věci. Proti loňskému utkání na Final Four o bronzové medaile nám odešly pouze 3 hráčky ročníku 2002. Tým ale doplnila Hoffmanová a plnohodnotně se zapojily hráčky roč. 2004.
Do sezony jsme vstoupili neohroženě dvěma výhrami nad silným Chomutovem a Slovankou. Po tomto víkendu jsme se možná všichni už viděli opět na MČR a nepřipouštěli jsme si, že by to mohlo dopadnout jinak a možná i to nám zlomilo vaz. Další víkend došlo k jedné ze zlomových událostí, což bylo utkání v brněnském Králově poli, tam kde to loni všechno začalo. Nepochopitelné, neomluvitelné. Druhý den po krátkém spánku naopak nečekané těžké vítězství na Žabinách. A najednou bylo sobotní utkání pochopitelné a omluvitelné – dlouhá cesta vlakem, neměli jsme den, blbé obroučky, špatná gumička do vlasů. Nicméně v dalších týdnech se začaly stále více a více projevovat faktory, které nám tuto sezony zkazily… Pokud bych je měl jmenovat, bylo by to opravdu nadlouho a nechci se k tomu už vracet. Z týmu na medaile se stal tým, který bojuje o přežití ze dne na den. V podstatě jsme netrénovali basket, ale pořád jen překonávaly problémy a přežívali jsme. Postupně se z cíle MČR stalo jen ,,pozitivní“ Play Off a nakonec jen nebýt v Play outu. Nepohoda, bez energie, napětí… Naštěstí jsme vždy dokázali i se štěstím porazit soupeře, kteří měli být pod námi a párkrát vyhrát těžké nedělní zápasy po sobotních debaklech, ale stále se opakovalo ,,teď to pojďme zlomit, ale zase nic“. Pokud řeknu, že nás tato pandemie vysvobodila z této sezony, myslí si, že mi to většina týmu potvrdí. Alespoň o jednom faktoru mluvit musím a to jsem byl já. Zase mnoho dílčích věcí ale ta, o které chci mluvit je, že jsme si s týmem už nějak neměli navzájem co dát. Přirovnal bych to k takovému přechozenému manželství (tak si to jen představuji, nemám s tím osobní zkušenosti). Strašně mě to štvalo, protože jsme spolu udělali spoustu práce, odjezdili výborné tréninky, vyhrávali medaile, ale letos se to sešlo tak, že jsme to prostě už nezvládli. Chtěl bych se alespoň takto všem rodičům i hráčkám velice omluvit. Někdy v půlce sezony jsme si s Vejvynou říkali, že se vlastně učíme prohrávat, protože roč. 2003 získal v každé věkové kategorii od U11 vždy nějakou medaili. Možná na tom i něco je…
Co se týče čísel tak jsme přesto nedohranou sezonu skončili o skore na 7. místě s 11 výhrami a 9 porážkami a jistotou Play Off. Asi nejzajímavějším číslem je, že jsme měli jako 7. tým nejhorší obranu v lize, kdy jsme průměrně dostávali lehce přes 73 bodů na zápas, ale to všechno souvisí se vším. Každé hráčce ta sezona sedla jinak. Některé pracovaly a udržely si svůj standard nebo se dokonce zlepšily, některé ta sezony semlela. Jestli mám říci jedno jméno hráčky, bez které bych(om) si to nedokázal(i) vůbec představit, tak to musí být Jitka Pilařová. Pevně věřím, že to pro nás bylo určité ponaučení a takovouto facku jsme asi potřebovali dostat. Doufám, že do dalších sezon dostaneme nové impulzy a novou energii a třeba jednou budeme vzpomínat, že nás tato sezona vrátila na zem a k pořádné práci a dřině.
Martin Brejla
HODNOCENÍ U15
Do této sezony jsme nevstupovali s žádnými velkými očekáváními a ambicemi, ale naopak s cílem se zaměřit na individuální zlepšení hráček, které by se mělo projevit v U14 a příští sezonu v U17. Na druhou stranu jsme do sezony nešli s tím, že můžeme všechno prohrát a být v pohodě. Ročník 2019/2020 v kategorii starších žákyň byl ale pro náš klub z pohledu dlouhodobé úrovně a možná i jakéhosi standardu naprostým propadákem. Od sezony 2014/2015 kategorie našich starších žákyň nikdy nechyběla na mistrovství ČR (kromě kauzy hostování v sezoně 2015/2016, ale to počítám, že jsme ve finálové osmičce byli). Letos se sešlo obrovské množství faktorů, které byly proti. Ať už to byly limity našich hráček ale zejména problémy moje, se kterými jsem se nedokázal v tomto nabitém roce ideálně poprat.
V základní skupině jsme zaznamenali 1 výhru a s bilancí 1:13 jsme skončili poslední. Průměrně jsme stříleli přes 44 bodů a dostávali necelých 70 bodů na utkání, 9 zápasů ze 14 jsme prohráli o více jak 20 bodů. Během skupiny jsme byli ještě ve fázi, že chceme výše uvedených cílů dosáhnout. Některé zápasy byly z naší strany i dobrým ukazatelem, že by to šlo. Ať už to bylo první domácí utkání se Spartou, Strakonicemi či Chomutovem. Prohra za prohrou a převažující nespokojenost s tím, jak pracujeme a fungujeme během zápasů, vyvrcholila v posledním prosincovém zápase ve Strakonicích. Tam jsem to vzdal, ale do té doby jsem měl svědomí čisté. Ve druhé části sezony jsme sice dokázali vyhrát 4x, ale víceméně až na prohrané utkání na Slovance to bylo jen nutné dohrání sezony. Upřímně řečeno nyní se značným odstupem se mi ani nechce všechny negativní věci jmenovat a myšlenkami se k nim vracet. Bylo to prostě špatně, mrzí mě to a omlouvám se za to jak hráčkám, tak rodičům.
Z cílů, které jsme si dali, jsme se nejvíce přiblížili k dílčímu progresu u ročníku 2006, pro které toho bylo možná až moc a já bych si jejich první rok v U15 rozhodně představoval jinak, ale popraly se s tím a byly hlavními pilíři letošní sezony. Tři naše nejlepší střelkyně byly právě 06ky. Co se týče připravenosti ročníku 2005 na příští sezonu, uvidíme. Pokud se někdo z 05 nejvíce změnil jak basketbalově, tak i psychicky vyzrál, tak to byla určitě Markéta Šafránková, která chtěla hrát, brát na sebe odpovědnost a svou neúnavnou prací na obou stranách palubovky si řekla i o pár minutek v extralize U17. Částečného zlepšení dosáhla také Kinclová, která je výborným příkladem trpělivého dříče, který třeba nemá nadělený takový talent jako někdo jiný, ale je ochotná na sobě pracovat, i když to nejde ze dne na den.
Jedna věc je ale u 05 pozitivní a to, že jsou dobré kamarádky a baví je basket, přestože vědí, že zřejmě nikdy nebudou hrát extraligu nebo nebudou v reprezentacích. To ať jim co nejdéle vydrží.
Martin Brejla
HODNOCENÍ DL U19
V letošním roce jsme se dostali do nepříjemné moravské základní skupiny, což pro nás znamenalo časté cestování. Poté, co se nám z Moravy podařilo přivézt několik cenných vítězství se naším cílem stal postup ze skupiny, abychom se na jaře nemuseli opět trmácet k našim východním hranicím. To se nám nakonec po několika velmi dobrých zápasech podařilo. Ve finálové skupině, která zůstala nedohraná, jsme nakonec získali dvě vítězství, což nás řadilo na průběžné čtvrté místo. Tým DL19 byl složený z hráček čtyř ročníků, které se spolu na trénincích příliš často nepotkávaly. Možná i právě proto bylo vidět, že se na hru těší a mají z ní opravdovou radost. Hráčky si rozhodně za předvedené výkony zasluží pochvalu. Do budoucna všem přeju hodně nejen sportovních úspěchů.
Petr Šťovíček
HODNOCENÍ DL U17
Do soutěže jsme šli stejně jako loni s cílem udržet DL i pro další ročník. V tomto roce se naplno projevila větší zkušenost starších hráček. Z ročníku 2005 se jen málokterá z hráček přiblížila hranici 5 bodů na utkání, naproti tomu téměř všechny starší ji s přehledem překonaly. Po odchodu loňských opor jsme začali mít víc problémů s důrazem pod koši a často jsme i bojovali s nízkou úspěšností střelby. V některých zápasech nám k vítězství pomohly i naše hráčky pendlující EL, někdy jsme soupeře překonali naším nasazením, někdy nám k vítězsví dopomohl i sám soupeř, který vyhrát prostě nedokázal. Musíme si ale bohužel připomenout i naše černé dny, např. potupu o více než 100 bodů v Plzni nebo porážku v Karlových Varech. Soutěž zůstala letos sice nedohraná, ale spolu s družstvem Kladna jsme obsadili první dvě místa ve skupině play-out, což je bezesporu velmi dobrý výsledek. Přeji všem odcházejícím starším hráčkám úspěchy v jejich kategorii a na ostaní se těším v příštím ročníku.
Petr Šťovíček
HODNOCENÍ KP U13
Tým byl pro sezónu sestaven ze dvou mužstev - HB BASKET PRAHA a SOKOL NUSLE s cílem rozšířit hráčkám čas strávený na palubovce a tím i získání nových zápasových zkušeností. V této věkové kategorii by mělo jít hlavně o co největší množství odehraných minut, získaných zkušeností, rozšíření si dovedností v ostrých zápasech, ale bez ohledu na jejich výsledek.
Na první zápasové setkání došlo na palubovce Slavoje Českého Brodu, kde se řada hráček navzájem viděla vůbec prvně. Na lavičce mi ještě pro sichr kryla záda trenérka Nuslí – Štěpánka a holky dostaly za úkol se pokusit v maximální možné míře o zisk míče již na útočné polovině hřiště. S nátlakovou hrou se postupně všechny dostaly do zápasu a bylo vidět, jak je basket baví. Což bylo i cílem. V mezi zápasové pauze holky vyrobily vzkaz pro HB Míšu a šlo se na druhý mač, který se odehrál ve velice podobné režii. Na začátek sezóny 2 výhry v deseti hráčkách – co víc si přát.
K druhému dvojzápasu dojel na naši palubovku favorit soutěže, celek ŠBK Sadská. Hráčkám soupeře nedělali problémy i složitější herní systémy a svou sehraností si v prvním zápase připsal i jednoznačnou výhru. Nicméně k druhému zápasu se nastupuje s možností volného střídání a holky se bez ostychu snažily urvat slušný výsledek. Byl tu najednou jiný tým s vůlí pokusit se vyhrát a zápas se nakonec rozhodl 2 minuty před koncem v náš neprospěch. Pro mne ale obrovská vnitřní výhra. Nevzdávat se, byť to papírově vypadá na ručník.
Venkovní palubovku jsme neopustili ani v dalším dvojzápase proti Čelákovicím. Používání clon bylo pro mé deseti až jedenáctileté hráčky opravdovým oříškem a protože šlo o zranění, apeloval jsem na lavičku domácích o jejich omezení nebo upuštění od nich. Je ale těžké zautomatizované návyky najednou nepoužívat. Pro dvě naše hráčky U11 to byl vůbec první zápas se soupeřem o dvě kategorie výš a musím přiznat, že mne holky mile překvapily. Výsledkem byly dvě prohry, ale pozitivem bylo to, že se nikdo nezranil.
Do domácího prostředí jsme se následně přesunuli proti Pečkám. Na rozehře byla naše hra skvěle podpořena osvědčenými esy a dala se tak kvalitně rozvíjet rotaci a spolupráce s křídly a pivoty. Výborný tlak na míč a komunikace v obraně nás dovedli k dvěma vítězstvím a každá hráčka z lavičky byla přínosem do hry.
Před Vánoci nás ještě čekala dvojička v Říčanech kde byla na holkách vidět obrovská únava z nastřádaných víkendů a ani zima v hale moc hráčky nenakopla. Na naší straně bylo 5 a půl zdravé hráčky a s trenéry soupeře jsem se proto dohodl o možnosti volného střídání v obou zápasech. Bohužel ne každý rodič-„fanoušek“ soupeře byl bez poznámek ochoten respektovat dohodu a nejhorší je když to slyší děti. Nakonec jedna výhra, jedna prohra a rychle odpočívat, doléčit a načerpat síly.
Po novém roce měl přijít souboj z Českým Brodem. Soupeř se ale vzhledem k onemocnění týmu omluvil a prvním a zároveň posledním dvojzápasem sezóny v roce 2020 bylo tak utkání v Sadské. Ze strany soupeře velmi kvalitní a nátlaková hra na míč. U nás se projevila nesehranost a po rychlém vedení soupeře i nekoncentrovanost v obraně i útoku. Obrovský problém nám dělalo zdvojování hráče s míčem a clony obecně. Nicméně i tady jsem ocenil bojovnost holek i za rozhodnutého stavu.
Doporučení : V kategorii U13 bych ještě nepovoloval/nedoporučoval zdvojování v obraně a v útoku pak clony. Hráčka by měla být v obraně zodpovědná především za svého útočníka a neměla by odstupovat. Ztrácíme tím možnost rozvoje hry 1:1 a individuální zodpovědnosti dětí. Naopak bych ocenil střelbu mimo vymezené území. Kvalitu rozhodčích byla na velmi dobré úrovni.
Rodičům děkuji za pomoc při zápisech v domácích utkáních, za fandění a skvělou podporu týmu. Maminkám pak i za praní dresů.
Pro mne jako pro trenéra šlo o první sezónu v této pozici a moc jsem si to užil. Konečným výsledkem je 5 výher a 7 porážek a umístění uprostřed tabulky.
Díky všem
HB NUSLE
Petr Vrzal
HODNOCENÍ ŽL U14
Na začátku sezony jsem poprvé dostala do rukou tým se vším všudy. Nečekal mě lehký úkol, neboť už na soustředění jsem byla ve 4. měsíci těhotenství. Myslím si, že mi dost lidí nevěřilo a hlavně nikdo nemohl vědět, jak to se mnou bude. Hlavně padala často otázka, co bude, až porodím? Odpověď byla jasná, prostě budu pokračovat :-).
Do Žákovské ligy vstupoval tým ročníku 06 a 07, o kterém se říkalo, že to je možná i jediný tým, který má letos naděje na placku na MČR. Jako U12 a U13 tento tým vybojoval na MČR stříbrné medaile, a já s holkami měla 3 cíle v sezoně- postoupit do EXL, postoupit na MČR a získat titul! Ano, možná to jsou vysoké cíle, ale já týmu věřila.
Na úvod sezony jsme odjely s holkami na přípravný turnaj do Ostravy. Tým proplouval turnajem bez prohry a narazil ve finále na naše jediné přemožitele v uplynulých sezonách, a to Hradec Králové. Holky nebyly moc nadšené, ale na druhou stranu, je to super postavit se tak silnému soupeři na začátku sezony. Holky zahrály skvěle a naše sezona začala na jedničku! Porážíme poprvé Hradec Králové a z Ostravy si vezeme zlaté medaile!
Vzhledem k tomu, že je ŽL U14 celorepubliková otevřená soutěž, poprvé narážíme na týmy, které jsou pro nás neznámé, a nikdy nevíme, co od soupeře čekat. Tým odstartoval sezonu v Pelhřimově a v Benešově, kde jsme hladce zvítězily o 50 bodů. Následující víkend nás čekala nelehká dvojička Strakonice a Klatovy. Strakonice nastoupily bez své nejlepší hráčky a holky si přiváží výhru o 50 bodů. V neděli v Klatovech jsme odehrály do poločasu vyrovnaný zápas, ale holky si nakonec vybojovaly výhru o 37 bodů. Velice vyrovnaný zápas jsme odehrály s Plzní, která má velice pěkný tým a trošku jsme se trápily, ale výhra o 10 bodů je doma. Na závěr základní části nás čekala dvojička s Nuslemi, kde jsme doma zvítězily o 32 bodů a z Nuslí si vezeme výhru o 36 bodů. Půlka prvního cíle je tedy splněna :-)
Abychom si s holkami mohly odškrtnout splněný první cíl, musely jsme odvety zvládnout také bez prohry. Bříško mi začalo růst víc a víc, docházely mi síly a doufala jsem, že odvety holky zvládnou bez mého velkého ,,kaučování“. Na úvod padla hned naše první a také jediná stovečka, kterou si odváží Benešov, a my si připisujeme výhru o 87 bodů. Druhý den s Pelhřimovem jsme byly stovečce také blízko, ale když byl konec zápasu, na tabuli svítilo 98. Musela nám tedy stačit výhra o 73 bodů. Na konci listopadu k nám zavítaly Klatovy, které měly skvěle rozehranou sezonu a bylo to znát na výsledku. Odehrály jsme vyrovnaný zápas a s odřenýma ušima jsme vyhrály o 6 bodů. Druhý den jsme si poradily se Strakami o 23 bodů. Tým byl stále bez prohry a nám chyběl odehrát jeden zápas, a to v Plzni. Přibližně 14 dní před porodem jsem vyrazila s týmem na poslední zápas. Těžko jsme hledaly motivaci, neboť já už měla myšlenky v porodnici, a holky věděly, že do EXL se postoupí tak jako tak. Zápas se nám zdramatizoval, ale výhra o 4 body je doma :-).
Po Vánoční pauze nás první zápasy čekaly 18.1. a já tedy měla dost času na to, přivést na svět Matěje. Načasování bylo skvělé, 2.ledna jsem se poprvé podívala na svého syna, pomazlila se a jakmile nám přinesla babička Háňa do porodnice basketbalový balon, bylo jasno. Na tréninky jsem nešla, za což se omlouvám ( :-) ), ale na zápas jsem se chystala. První zápas v nadstavbě proti USK trénovala matka-babča-Háňa a na lavičce byl velice chudý počet hráček. Když jsem dorazila do haly, připadala jsem si jak Alenka v říši divů. Vůbec netuším, jak holky hrály, ale důležité je, že jsme vyhrály o 32 bodů a dohlížel na ně z balkonu 16ti denní Matěj :-). Druhý den převzal trénování Márty, a s týmem porazil Slovanku o 26 bodů. Zápasy s Chomutovem a s Ústím byly přeloženy z důvodu jarních prázdnin. Zápas s Jičínem už jsem s holkami zvládla celý, a bylo se na co dívat po té pauze. Nádherný rychlý basket a výhra o 40 bodů, možná až nečekaná. Těžší jsme to měly druhý den na Aritmě s Trutnovem. Holky ale mákly a vyhrály jsme o 17 bodů. Čekala nás dvojička s Klatovama, ale nikdo netušil, že to budou naše poslední zápasy. Doma jsme vyhrály o 28 bodů a druhý den v Klatovech jsme potvrdily sobotní výhru, kterou jsme akorát snížily na 20 bodů. Kvůli pandemii, která byla vyhlášena v březnu 2020, ČBF pozastavila všechny soutěže. Nikdo nevěděl, na jak dlouho a zda se vůbec budou dohrávat soutěž. Já doufala, že se to ještě rozjede, protože jsem s tímto týmem chtěla nějaký vrchol. Ale bohužel, COVID-19 byl (a bohužel stále je) silnější a sezona pro nás skončila.
Tým držela střelecky kapitánka Štenclová, která s průměrem 16,6 bodů na zápas (TH 58/28, 48,3%) byla nejlepší střelkyně týmu a 13. nejlepší střelkyně v celé ČR. Do TOP 20 střelců v ČR se dostala také mladičká Pilařová, která si držela krásný průměr 15,27 bodů na zápas (TH 53/26, 49,1%). Levoruká křídelnice Nováková bohužel neodehrála všechna utkání, ale i tak se řadí mezi dvouciferné střelce s průměrem 12,9 bodů na utkání (TH 26/11 42,3%). Poslední dvouciferný střelec s průměrem 11,6 bodů na utkání je pivotmanka Večeřová (TH 33/18, 54,5%). Tým by se samozřejmě neobešel bez bojovnice Pospíšilové a Arnoštové, našeho mozečku Janouškové a bez dokonalých přihrávek Bláhové. Jsou i hráčky, které se tak výrazně nezapisují do statistik, ale bez nich by to nešlo, protože jsou nedílnou součástí této party. Týme, makej, jsi skvělý a držím ti palce!
Děkuji za skvělou sezonu! Kateřina a Matěj
HODNOCENÍ U11
Do Pražského přeboru nejmladších minižákyň vstoupily hráčky roč.2009+10
Z přípravného turnaje v Kyjově jsme si přivezly bronz, ale bylo to hodně náročné. Mimo jiné jsme dostaly nařezáno od Slovanky a s tou jsme i zahajovaly soutěž. Tým nemá ve svém středu žádnou dominantní hráčku a spoléhá se na týmové pojetí hry a bojovnost hráček. Slabinou je, že holky jsou hodné a často nemáme daleko k slzičkám. Zatímco v Kyjově nás Slovanka porazila o 30b, v prvním utkání PP jsme sice opět nedokázaly ubránit jejich klíčovou hráčku, ale prohrály jen o 12b. A v neděli pak o neuvěřitelný koš, což hodně bolelo. Spartu i Nusle jsme porazily a tím se pomalu, ale jistě rýsovalo, „o čem“ to v Praze letos bude. Během dalšího kola porážíme opět Nusle, Spartu a 2x BŠ. Zbývá už jen USK a výsledky napovídají, že to budou vyrovnané zápasy. V prvním zápase soupeř jasně využívá 2 zkušených hráček v každé pětce, nám se nedaří, pláčeme a prohráváme. Ovšem druhý den se ukázala týmová síla a holky druhé utkání vyhrávají. Tím byly v Praze položeny karty a bylo jasné, že vítězem se stane Slovanka a my se s USK popereme o 2.místo. K tomu bohužel už nedošlo.
Tým mě celou dobu dělal velkou radost. Holek je dost, je to bezvadná parta, je tam dobrá nálada, poctivě chodí trénovat, na tréninku pracují. Chybí nám sice nějaká TOP hráčka, ale pokud se nebudeme psychicky hroutit a budeme bojovat, jsme schopny vítězství dosáhnout i tak.
HODNOCENÍ PP U12
Holky (08+09) si z přípravného turnaje z Ostravy přivezly stříbro, ale budeme-li upřímní, vesměs se jednalo o mladší soupeře. Pak přišla sezóna, kterou jsem dlouho jako trenér nezažila. 08 si sice užívají tréninků, je tam dobrá nálada a holky jsou veselé kopy, ale bohužel se vídají málo. Během celé sezóny se tým (a to to bylo 8 hráček), ani jednou nesešel na tréninku kompletní !!!! Zdravotní problémy, k tomu občas jiné omluvenky = nedostatečná příprava = špatné výsledky. Tým zachraňují 09, ale to bohužel nestačí.
Hned v prvním kole jsme dostaly lekci, jak se nestíhá v obraně, náš útok byl „amatérský“, individuální dovednosti mizerné. Porážka od BŠ byla jasná a protože jsme i 2x výrazně prohrály s USK, bylo jasné, že náš letošní cíl bude bitva o pražský bronz. Pod sebe jsme dostali Slovanku, Nusle i Spartu. Ve stejném duchu jsme se protrápily až k březnu, kdy byla soutěž předčasně ukončena.
HODNOCENÍ PP U13
Přípravný turnaj v Kyjově byl na hraně, neboť jsme byly hodně nekompletní. Následovala víc než smolná sezóna. S obrovskými zdravotními problémy jsme vstoupily do 1.kolo PP a hrálo se proti nejsilnějším soupeřům – USK, Sparta, BŠ. Bylo to smutné představení, 3 porážky, tragický start do sezóny a nepomohla ani kapela. Druhá půlka tabulky se narýsovala jasně – Olomouc, Slovanka, Radotín. V druhém kole proti první trojici se odehrály neuvěřitelně vyrovnané zápasy. Náš tým doplnily podkošové hráčky a bylo to hned znát. Jenže odcházíme s pláčem – o 2b nás poráží BŠ i USK, ale naděje žije, když druhý den o 2b porážíme Spartu. O všem rozhoduje poslední kolo a hrajeme doma. Porážíme USK i BŠ a poslední zápas prohráváme se Spartou. Dveře na NF se zavírají a kdyby sezóna byla dohrána, i v této kategorii mini si letos odnášíme bronz.
Je obrovská smůla, že K.Školová a M.Pémová s námi nehrály od počátku soutěže. Smůlu si holky doufám vybraly na pár let dopředu.
HODNOCENÍ II.liga ženy
Tým vstupoval do sezóny s novou jiskrou, v novém složení a to především s HB hráčkami a doplněn o juniorky. Cíl byl alespoň 1x vyhrát, což se v předešlé sezóně nepovedlo. Změnilo se mnohé – holky chodily trénovat, na zápas jezdilo většinou dost hráček a zavládl řád. A prvního vítězství jsme se dočkaly dřív, než jsme doufaly – hned druhý hrací víkend jsme porazily doma Brandýs. Většina zápasů byla výsledkově kolem minus 10bodů. Na jednu stranu jsme s tímto byly spokojeny, na druhou to bylo depresivní. V základní skupině jsme ještě dokázaly venku porazit Liberec a v tabulce pod sebe dostat Brandýs. V nadstavbě jsme odehrály pouze 2 utkání a obě vítězně. Tím tato sezóna skončila. A naše cíle byly naplněny vrchovatě.
Hodnocení Pražských přeborů minižactva a žen připravila Hanka Brejlová. Všem děkuji za letošní účast. Chvilku to bylo nahoře, chvilku dole, ale bylo to fajn.
HODNOCENÍ ŠMOULINKA
V sezóně 2019/20 jsme stihli odehrát 6 turnajů Šmoulinky. Myslím, že všichni ví, jak tyto turnaje vypadají, tzn. nikdy nevíte, jestli proti vám nastoupí kluci nebo holky, malí nebo velcí, mladí nebo starší, začátečníci či už šikovnější. Stejně tak já často do poslední chvíle nevím, kdo v mém týmu nastoupí. Ze začátku jsem měla v nominaci převážně 09, které ale v průběhu sezóny nahrazovaly 10 a nové 11.
Na každém turnaji (kromě posledního) jsme hráli 3 zápasy, tzn. celkově 17 zápasů. Přestože na této úrovni vůbec nejde o výsledky, tak pro úplnost uvádím, že jsme pouze 3x vyhráli a tudíž většinou prohráli, ALE pouze 5x byla prohra výrazná, takže by se dala označit za debakl. Ostatní prohry z hlediska přínosu pro basketbalový růst holek považuji za velmi důležité. Za většinu těsných proher jsme si navíc mohly samy a to především neproměňováním šoupáků. Všechny turnaje ať už v pro nás daleké Olomouci, 2x v Ml.Boleslavi, Turnově nebo na Kladně byly vždy ve znamení malého zlepšení u jednotlivých hráček, což mě vždy potěšilo. Jeden turnaj (předvánoční) v Boleslavi se nám za pomoci zkušenějších 09 podařilo vyhrát, jinak jsme většinou skončili v poli poražených. Nicméně nálada v týmu byla vždy veselá a holky si na sebe postupně zvykaly. Škoda, že vše tak náhle skončilo zrovna v době, kdy jsme konečně mohly trénovat v domácím prostředí na Zličíně.
Detailněji zde popíši náš nejdramatičtější listopadový výjezd do Turnova. V prvním zápase jsme nastoupily proti USK v čele s trenérčiným synem, který byl až na pár výjimek jediným střelcem soupeře. Tento zápas se dostal po nerozhodném výsledku do prodloužení, které skončilo opět plichtou, a tak se prodlužovalo podruhé. Kdo to viděl, by jistě potvrdil, že to byly neskutečné nervy. Ač všechny naše holky skoro vypustily na hřišti duši, bylo po dvou koších opět vyrovnáno. Tudíž došlo na v basketbalu nevídanou a podle pravidel nereálnou situaci, kdy zápas skončil nerozhodně. Druhý zápas proti domácím klukům byl opět vyrovnaný až do 4. čtvrtiny, kdy nám došly síly a prohrály jsme o 3 koše. Poslední zápas proti Jičínu byl zase infarktový, protože holky se nemohly trefit do koše, takže v polovině bylo skóre 4:4. Nakonec 15:17, přestože jsme měly asi 10 střel v posledních 5 minutách, které jsme klidně mohly dát a nedaly. Výsledkově to sice tak nevypadalo, ale tenhle turnaj byl z mého pohledu nejlepší.
Na závěr bych určitě chtěla poděkovat holkám za bojovnost a snahu podat co nejlepší výkon a rodičům za pomoc a podporu holek. S většinou z nich se už těším na brzkou shledanou :-), Hedvika
