očima trenéra
Z loňského týmu nás opustily hlavní opory roč. 2001, tedy Froňková, Juhászová a Semgady, jinak většina týmu zůstala stejná. Tyto mladší hráčky měly odehráno dost minut a těžkých extraligových zápasů, což pro nás bylo značnou výhodou. V nově složeném týmu nás nejvíce tlačila bota na pozicích 4 a 5. Naštěstí se nám podařilo získat Míškovou a během sezony se po dlouhém zranění vrátila Rebeka Lišková. Do sezony jsme vstupovali s velice mladým týmem (3-4 hráčky roč. 2002 a zbytek hráčky roč. 2003 a 2004), ale přesto jsme měli ambice se dostat do Play-off. Letošní ročník by se dal rozdělit na dva zcela rozdílné poločasy. První tragický a plný zklamání a druhý výborný, kde tým prokázal kvalitu a šel postupně nahoru. ,,První poločas“ jsme stejně jako loni začali ve Slezsku, ale tentokrát v Ostravě, která se do extraligy vrátila po roční odmlce. Na utkání jsme si věřili, byli jsme basketbalovější, hráli jsme lépe než soupeř, ale přesto jsme prohráli a připsali jsme si hned v úvodu prohru. Důsledky se projevili druhý den na utkání v Havířově, kde jsme byli jednoznačně horším týmem a domů jsme se vraceli s dvěma prohrami od soupeřů, které jsme rozhodně chtěli porazit. Čekání na první body je dlouhé a my se dočkali až ve 4. utkání proti Pardubicím. V pátém utkání jsme si připsali opět prohru a s bilancí 1:4 jsme zaujímali Play-out pozice. V roce 2018 jsme zaznamenali pouze další 2 výhry a především ta na domácí palubovce proti Chomutovu (+2) byla s obrovským kusem štěstí. Právě štěstí se letošní sezonu dost často přiklonilo na naši stranu… Do roku 2019 jsme vstupovali s bilancí 3:7 a v týmu nebylo zcela optimální klima. Hodně jsme se trápili v útoku, dlouhodobě nás provázela nízká úspěšnost střelby a kromě dvou hráček si nikdo jiný nedokázal udržet dvouciferný bodový průměr. Ani v obraně to nebylo to, co jsme chtěli hrát. Tým ovšem tvrdil, že se to zlomí ve dvojičce se Spartou (pražského soupeře jsme do té doby v EL U17 nikdy neporazili). Nahrával nám také fakt, že nás ve druhé polovině čekala většina utkání v ,,domácí“ hale, která nám hodně pomáhá. Utkání se Spartou byla přeložena a nás čekaly 4 extrémně důležitá utkání během 6 dní. Obě dvě utkání se Spartou rozhodly až poslední vteřiny… na domácí palubovce nám vystřelila výhru o bod v posledních vteřinách Hibalová a na Spartě (+ 2) Vejvodová. V obou utkáních hráčky ukázaly obrovskou vůli a chtěly dodržet to, co říkaly. Ale samozřejmě zde sehrálo svou roli štěstí a my mu šli zřejmě více naproti. Velký zlom tato dvojička přinesla v tom, že jsme konečně začali útočit! Po dvou dnech odpočinku nás čekal víkend odvet Havířov a Ostrava. Oba tyto celky jsme jednoznačně přehráli a 4 výhry v řadě nás posunuli do příznivějších pater tabulky. Ve ,,druhém poločasu“ sezony jsme ani jednou neprohráli na domácí palubovce (celkem 6 utkání) a zaznamenali jsme pouhé 3 prohry! Základní část EL jsme v roce 2019 ukončili s bilancí 9:3. Se základní skupinou jsme se rozloučili, již s jistotou Play-off, vysokými výhrami nad oběma brněnskými celky (celkem +71 bodů), čímž jsme potvrdili rostoucí výkonnost a dobrou formu. Do vyřazovacích bojů jsme šli z celkového 5. místa a nechali jsme za sebou velkokluby jako je Sparta či brněnské Žabiny, což už samo o sobě byl obrovský úspěch. Na rozdíl od loňského roku jsme měli lepší vzájemné zápasy s týmy (Trutnov, Žabiny), které měli stejnou bilanci, tedy 12:10. V Play-off jsme narazili na KP Brno, které postihla nepříznivá druhá polovina sezony a přesto, že jsme byli níže nasazení, myslím si, že jsme byli považováni za mírné favority. V Brně jsme oba dva zápasy zvládli a vyhráli dvouciferným rozdílem a do Prahy jsme si přivezli vedení 2:0 a s tím i matchball. Ten jsme v utrápeném zápase urvali a postoupili jsme do Final 4, čímž jsme opět posunuli hranice úspěchu v extralize kadetek. Nicméně jsme chtěli víc. Na MČR jsme byli mezi českými basketbalovými velkokluby outsidery a mohli jsme maximálně překvapit. V prvním utkání jsme narazili na vítěze základní skupiny a kandidáta na zlaté medaile, které také získali, USK. Víme, že na USK vůbec neumíme, ale v den osmých narozenin HBB jsme odehráli nejlepší utkání proti tomuto soupeři. 5 min. před koncem 4/4 jsme se dokonce dostali na rozdíl 9 bodů.
Poté nám nespadla ani jedna ze dvou volných trojek a v posledních 2 min. jsme to už nezvládli a prohráli 73:52. Prohra o 21 bodů je krutá a myslím si, že prohra o 10 – 15 bodů by byla spravedlivější. Na druhou stranu soupeř ukázal neuvěřitelnou kvalitu, jak týmovou, tak individualit a zaslouženě zvítězil. Za mě ale velká spokojenost s naším předvedeným výkonem. Ve druhém semifinále potvrdila roli favorita pražská Slovanka, která postoupila do finále a na nás čekal v souboji poražených o 3. místo Hradec Králové. V souboji o bronzovou medaili jsme hrozně chtěli, ale úvod utkání jsme vůbec nepodchytili a naopak jsme nechali soupeře velmi snadno skórovat. Celý první poločas byl jednoznačně blíže k medaili Hradec, ale my se nějakým způsobem dokázali držet a v poločase jsme prohrávali jen 21:25. V úvodu ¾ se 2x prosadil Hradec a my prohrávali už o 8 bodů. Poté jsme zabrali v obraně, začali jsme být houževnatější a poslední 4 min. ¾ jsme vyhráli 10:0 a utkání jsme zvrátili na naši stranu a do poslední desetiminutovky jsme šli s vedením 35:30. Během prvních 2 min. 4/4 jsme dali rychlých 7 bodů a 10 minutový úsek mezi 22 a 32 min. jsme vyhráli 21:1!! Přesto jsme soupeři do konce utkání nabídli několik šancí na zdramatizování a až několik desítek vteřin před koncem se nám všem ulevilo a kadetky dokázaly něco neuvěřitelného a získaly bronzové medaile, myslím si, že můžu říci za nás za všechny s příchutí zlata. Mým cílem bylo odehrát na MČR 80 min. hezkého basketbalu, nebýt zde do počtu a prokázat, že i když jsme měli často štěstí, že to nebyla náhoda. Tak si každý odpovězme sám. MČR nám samozřejmě také nastavilo zrcadlo, na čem máme pracovat, abychom se ještě více přiblížili TOP hráčkám a týmům. Protože je pro nás na prvním místě tým, nebudu nikoho jmenovat ani vyzdvihovat, protože každý z nás má jinou roli a každý měl lepší a horší minuty, zápasy, týdny. Chtěl bych všem 17 hráčkám, které letos zasáhly do hry velice poděkovat a ještě jednou velice pogratulovat k historickému úspěchu našeho klubu a jsme rád, že jsem u toho mohl být.
Stejně jako v U15 i tady musím věnovat poslední odstavec jediné hráčce a tou pro mě letos byla M. Srbová, která poslední 2 roky byla ve stínu ostatních pivotů a jakožto 02ka odehrála nejméně minut. Své minuty, svůj hrací prostor si vyseděla a svou pracovitostí a černou prací pro tým byla pro mě letos jasnou volbou do základní pětky. Přestože její čísla nejsou nějak zvlášť oslnivá, byla pro tým velice důležitou součástí a mám velkou radost, že si dokázala počkat na svou příležitost a využít ji místo toho, aby končila nebo přestupovala.
