Olomouc – HB Basket

Na turnaj jsme odjely prakticky kompletní (chyběly pouze 2 hráčky). Bohužel tým je pro mě trošku zklamáním, ale věřím, že po tomto turnaj děvčata pochopila – většina z nich začala trénovat už před covidem, jsou to takové „správně voražené“ děti, na přípravkách bojovaly o každý míč a já z toho měla dobrý pocit. Druhé bohužel jde na moji adresu – já začala být hodná a upřímně – soustředění holky lehce odflákly a já nebyla dost tvrdá. Takže kalich hořkosti jsme vypily do samého dna a nyní je čas stoupat vzhůru….Byly jsme pomalé, nedůrazné, nebojovaly jsme. Naštěstí se to každým zápasem zlepšovalo. V utkání s Ostravou ale přišla rána v podobě ošklivě zlomené ruky Kláry Kalinové – následoval převoz do nemocnice a ještě večer operace. Tím ale naše soustředění na zápas definitivně padlo a pak už to bylo jen trápení. Z turnajem jsme se rozloučily zápasem proti domácím a ten už prvně vypadal jakože basket – začaly jsme bojovat, zlepšila se obrana, přestože postavení je stále špatně, více hráček se zapojilo do hry, dokonce jsme si přihrály. 8.místo moc velká paráda není, ale cennější je zjištění, že pokud chceme hrát basket a chceme vyhrávat, abychom z něho měly radost, musíme přestat fňukat, naopak začít bojovat, dřít, makat a pak to půjde.

Nejlepším hráčem našeho týmu byla Alice Štěpaníková. Mě udělal radost až poslední zápas, kde najednou byly vidět i další hráčky - Adele Martynova, Monika Šebková, Bianca Lukáčová  a probraly se i opory Julie Škapová a Johana Davidová.