HB Basket Praha – USK Praha

Lehce unavené jsme nastoupili do zápasu s USK. Do poločasu jsme drželi se soupeřem krok. Ve 3/4 nám ale utekl a navýšil vedení na rozdíl 11b. Tam někde mě došla trpělivost a zvedla jsem hlas. Nakonec se nám podařilo snížit na -7b a z utkání jsme odcházeli plačící skoro všechny. Bohužel pískání rozhodčích nebylo moc přesvědčivé a zejména I.Kopková utržila hodně ran. Čísla hovoří jasně – USK 9 faulů, my 17.

Shrnutí obou utkání: jsme hodné. Já se 6 čtvrtin držela, abych na holky nekřičela, aby se nezhroutily. Pak už jsem to nevydržela a musela hlas zvednout. Jedinou čtvrtinu, kterou jsme hráli dobře a vyhráli, byla ta úplně poslední (tedy vyhráli jsme i tu poslední s BŠ). Takže přesně nevím…pokud nebudu křičet, budeme sice v poho, ale budeme asi prohrávat a pak odcházet plačící z hřiště. Pokud budu křičet, budeme se hroutit, opět plakat, ale možná něco vyhrajeme. Vypadá to, že plakat se asi bude za všech okolností….

Obecně jsme byli hodné, nedůrazné, málo agresivní, na můj vkus se bojovalo tak na 50%. V obraně jsme prohrávali většinu situací 1na1 a nebyli jsme schopné bránit hráče bez míče – jeho naběhnutí.  Některé chyby v obraně byly opravdu alarmující. Stále řada hráček nepochopila, že se musí správně a včas postavit v obraně a vidět míč i svého hráče. Doskok mizérie. Spadnout někde a vybojovat míč bylo pro většinu hráček nemyslitelné. Takže třeba nastala situace, kdy 4 hráčky USK bojovaly mezi sebou o odražený míč a našich 5 hráček na ně koukalo. Z nedůrazné obrany pramení, že jsme měli minimální množství rychlých protiútoků a tedy šanci na jednoduchou střelu. Bez obrany, bez nasazení (stačí, když nefunguje i části týmy), bez dřiny, bez schytání nějaké té rány, bez bojovnosti, se vyhrát prostě nedá.  Předpokládám, že mi všichni řeknou, že se snažily. Fajn, to je dobře, ale bohužel to bylo málo. Na útočné polovině to nebylo o nic lepší. Ztráty na driblinku, nájezdy nedůrazné, pomalé, naivní. Občas jsme se dostávali zbytečně do těžkých střel a ty jsme nedávali. Bez útočného doskoku. Ano, je to o individuálních chybách. Dělá je každý. Ale do háje, nemohu ji opakovat 5x. A některé, které jsem viděla, by už hráčky prostě dělat neměly (např.přešlap lajny při vhazování, když mám za sebou 3metry; kroky; nechycená přihrávka apod.). Řada chyb pramení z nesoustředění se na hru. Řada hráček si nevěří, bojí se.  Některým oporám úplně „odešla“ hlava. V postupném útoku se někdy hráčky motaly víc, než by bylo třeba, pletly se jedna druhé, neviděly se. V utkání s USK se navíc přidala špatná střelba v jasných situacích. Ano, na malé koše prakticky netrénujeme….vím to. No a k tomu ještě jedna poznámka. Vím, že za to nikdo nemůže, nikomu nic nevyčítám, jen to vidím jako jednu z příčin porážek. 08 se doposud ani jednou nesešly na tréninku všechny !!!! Takže jsme vlastně ani jednou, včetně soustředění, kde taky nebyly všechny, i přípravného turnaje, nemohly vyzkoušet, jak budou pětky vypadat. Vím, jsou v tom nemoce, zranění, školní povinnosti, ale v součtu je to prostě malér.